Na dnešní den jsme se ohromně těšili. Čeká nás totiž celý den na hlavním hřebeni, nejkrásnější pasáži této části Apenin. Skalnatý ostrý hřeben s velkolepými výhledy už nás volá.
Dnes náš čeká hodně vody. Ráno je mlhavé, ale hned jak se vrátíme zpět na stezku, mlha ustupuje. Hned po dvou kilometrech potkáme takový ideální pramen ze skal, že se rozhodneme pro delší hygienickou zastávku.
Noci v lese mají své velké výhody. Nefouká tam, není tam rosa, a pokud Vás nenavštíví zvěř, tak tam je celkově větší klid. To byl náš případ. Už při snídani se těšíme do sedla Passo di Pradarena.
Blog jsme založili před delšími cestami kvůli našim blízkým. Postupem času se ale ukázalo, že díky další komunikaci čtou tento web méně a méně. Naopak se ale našlo čím dál více nových a neznámých lidí, kteří se na nás obraceli s dotazy ohledně jejich cest. Nebo prostě jen poděkovali za užitečné informace a inspiraci, kterou zde našli. A to bylo panečku povzbuzení pro naše další psaní! Možná si nedokážete představit, kolik času je potřeba věnovat tvorbě obsahu a výběru a úpravě fotek pro podobný blog. A právě zpětná vazba je pro nás strašně důležitá, abychom měli pravidelný přísun motivace v psaní setrvat a věděli, že to co děláme má smysl. Moc Vám děkujeme!
Pište, komentujte a diskutujte! Třeba tady.
Ale jak naše cestovatelská vášeň vlastně začala?
Nápad individuálně cestovat se zrodil v roce 2012, kdy jsme poprvé vyrazili sami do světa a to rovnou do Ameriky, kde byla kamarádka Ivča na Work and travel. Společně jsme měsíc strávili v USA, spali jsme převážně v půjčeném autě, což byla ve třech docela výzva a objevovali krásy a úskalí, které s tím souvisí. Po návratu jsme věděli, že s cestovkou už nikam jet nechceme.
Rozhodli jsme se, že si splníme náš velký sen a po dvou letech vyrazili na měsíc do země Pána prstenů – na jižní ostrov Nového Zélandu. Tentokrát jen my dva a opět auto z půjčovny.
Zjistili jsme, že měsíc v cizí zemi zní jako dlouhá doba, ale ve skutečnosti tomu tak není. Člověk se žene z místa na místo, protože má neustále pocit, že mu něco uteče. Proto přišel zlom – toužili jsme poznávat hlouběji, objevovat pomalu, zůstat tam, kde se nám líbí a setkávat se s lidmi a jejich příběhy. A taky zkusit neplánovat. Naučit se přijímat příležitosti. Žít v minimalismu v souladu s přírodou. A tak jsme se rozhodli pro velkou změnu a vyrazili tam, kde nás srdce táhlo. Vytyčili jsme si na to celý rok – přešli jsme divoké hory, poznali svobodu Kanárských ostrovů a vypravili se poprvé do Asie skoro bez plánů. A stálo to zato!
K tomu lze říct jen jedno. Žijte své sny!
Slovensko
Polsko
Rumunsko
Irsko
Rakousko
Slovinsko
Itálie
Francie
Portugalsko
Maďarsko
Španělsko
USA
Nový Zéland
Spojené Arabské Emiráty
Thajsko
Vietnam
věčný snílek, studnice nápadů, plánmajstr
Snažím se žít v souladu s heslem, že správně vidíme jen srdcem. Věřím, že každý sen je uskutečnitelný. Ráda přijímám výzvy a vytrvale se ženu za svým cílem, krůček po krůčku. Někdy jsem jako tvrdohlavý mezek, který se musí spálit, ale i tyto zkušenosti jsou potřeba, abych se z nich mohla poučit. Strach není můj nepřítel, ale učitel. Snažím se dělat, co mě těší, ve všech sférách svého života. Radost je můj poklad.
řidič, trekař, fotograf, ajťák
Jsem v naší dvojce ten praktický a racionální článek. Chápejte to tak, že jsem ten co má nejdříve ze všeho strach, leccos vidí zbytečně skepticky a kupředu se posouvá docela pomalu. Myslím si ale, že právě díky tomu tvoříme takovou super dvojku. Na našich cestách fotím a natáčím, ať máme dostatek materiálu jak pro naše vzpomínky, tak pro tento blog. V pracovním životě se živím jako grafik, tvořím weby a snažím se také prodávat fotografie.