Datum: 14. – 20. 1. 2017

Lokality: Tejeda, Roque Bentayga, San Bartolomé de Tirajana, Fataga, Maspalomas, Playa de Mogán, Tasartico, Presa de Soria, Presa Las Niñas, Acusa Seca, El Hornillo, Agaete, Puerto de las Nieves, Sardina del Norte, Tafira, Bandama, Santa Brígida

Šplháme se v serpentinách na Cruz de Tejeda, kde se opět převalují mraky. Z nejpěknější vyhlídky Degollada de la Cumbre máme tentokrát údolí s Tejedou jako na dlani. Bílé a růžové květy mandloní nás doprovází až do vesnice, která je celá bílá a opět působí jako jedna velká obydlená vyhlídka. Při procházce objevíme v jednom domě podomácku vytvořené muzeum ve stylu jak se žilo a pracovalo na Gran Canarii. Takové stylové vetešnictví. Po chvíli si nás všimne starší pán a dělá nám ke všemu zábavný výklad „rukama nohama“, anglicky neumí ani slovo. Akorát nás na konci překvapí, že vstupné není dobrovolné, jako ve většině kanárských muzeí tohoto typu, ale 5 euro. Když vidí naše vyjevené nechápavé tváře, řekne, že mu stačí, co dáme :-).

V Tejedě každý musí navštívit místní cukrárnu. Sice nemá posezení, protože je to jen prodejna, ale sladkosti s hlavní ingrediencí – mandlemi – stojí zato. Mají jich tu na 50 druhů, kterýkoliv kousek za 1 euro. Pro nás jsou favorité mandlové pusinky a mazapán, což je vlastně něco jako buchta z pravého marcipánu z mandlí. 

K večeru se vypravíme do jeskyní Cuevas del Rey za Roque Bentayga. Cestička k nim je tak akorát pro jedno auto a bez svodidel. Opravdu doufám, že nikoho nepotkáme, neboť jedeme na straně srázu. V okolí je několik mini vesniček, jako třeba El Chorrilo, do kterých vedou vyhlídkové turistické chodníčky. Zaparkujeme u několika skalních domků a začíná dobrodružství. Nacházíme další a další jeskyně na neudržované stezce. Ta poslední je ohromná a působí jako „prakulturák“.

Přespíme v Tejedě v jedné z bočních ulic. V noci se mi udělá špatně a trápím se až do rána, kdy se můj zažívací systém umoudří, ale nejraději bych si zalezla doma do postele, pod svojí ovčí peřinu. I přesto vyrazíme na Roque Bantayga, neboť nás na skalisko včera už nepustili a já se na něj těším už od minulého týdne jako malá. Ční si tak uprostřed toho megaúdolí a upoutá každý Váš pohled. 

U parkoviště je muzeum, kde se eviduje počet návštěvníku do jeskynních systémů. No to docela chápeme, protože jedna z jeskyní vede skrz, druhá má dvě patra, k další šplháte, je to zábava! Já teda hlavně vysílám svého zvěda Kamču, který se zamiloval do hledání jeskyní, protože jsem úplně zesláblá.

Potom už si to drandíme po klikaticích hornatým středem ostrova až k vesničce San Bartolomé de Tirajana, která není nic moc a začneme klesat údolím Fataga se stejnojmennou vesničkou a ta je panečku krásná! Na kopci, obklopená palmami a zase celá bílá! 

Pod ní je archeologický park Necrópolis de Arteara, který je sice už zavřený, ale neoplocený, takže jako praví češi neodoláme a vstoupíme mezi prastaré hrobky, které vypadají jako hromady kamení. 

Prý tady jeden den v roce vyjde slunce dvakrát. Je to dáno tvarem vrásněného kaňonu, který údolí obklopuje. 

V osadě Arteara jsou stovky palem a odnepaměti se tu zemědělničí díky spodní vodě.

Těsně před Maspalomas zastavíme na vyhlídce do kaňonu Degollada de las Yeguas a zůstaneme do západu slunce. Přespíme na opuštěném parkovišti a další den vyrazíme do dun. Hned zkraje potkáme velbloudy převážející turisty. Užíváme si sluníčka a závětří. Opět se nestaneme svědky „nezávazné lásky“, tak nevím, jestli ty zvěsti nejsou jen lákadla na turisty.

Odpoledne zajedeme na populární pláž s bílým pískem – Amadores, která je přeplněná turisty a obklopená hotelovými komplexy, vetknutými do okolních svahů. Nic pro mě, tyhle umělé pláže, ale je to téměř jediná možnost jak si zaplavat a nebýt spláchnutý vlnami.

Večer patří romantickému přístavu Puerto del Mogán. Vesnička má opravdu příjemnou atmosféru a je se na co koukat. Pohodová pláž, promenáda s restauracemi, historická čtvrť s vyhlídkou a starobylé přístaviště, kde se ozývá živá hudba ze stylových podniků.

Ráno se vypravíme do nejopuštěnější oblasti Gran Canarie, kde je díky nedostatku vody a drsným horám jen málo obydlených míst. Jedním z nich je vesnička Tasartico, odkud vede přes horské sedlo turistická stezka až na divokou pláž Güi – Güí. Výlet je tak na 2 hodiny jedním směrem. V blízkosti pláže je jedna z posledních hippie kolonií na ostrově. Nežijí si špatně, v zelenorudém kaňonu si někteří vystavěli i zděné domky. Voda jim umožňuje i leccos pěstovat, takže se není čemu divit, že tu potkáte i děti. Na pláži je jen několik turistů a taky pár stanů. Večer opět strávíme v přístavu Mogán.

Další den omrkneme další věhlasnou umělou pláž Amfi. Severský milionář tu vybudoval moderní resort a přírodní nevzhlednou pláž prý zasypal bílým pískem až z Karibiku. Okolí osázel palmami. Ale ve Španělsku nelze vlastnit pláže, ty patří všem, proto se stala jednou z nejoblíbenějších na ostrově. No co říct. Malá a přeplňěná, ale ten karibský písek měl něco do sebe.

V poledne už se naše fáro škrábe soutězkou k přehradě Presa de Soria. Cestičky jsou jako dělané pro autoturistiku. Kocháme se, až srdce plesá. K přehradě Presa Las Niñas jedeme úzkou vysoce položenou spojovací asfaltkou. Přes cestu se prochází kozy a ovce. U přehrady se nachází asi nejpěknější státní kemp na Gran Canarii. My si v něm alespoň ugrilujeme obědovečeři.

Na večer se octneme opět v Tejedě, kde přespíme a neodpustíme si návštěvu cukrárny. Ráno to máme jen kousek do vesničky skalních domů Acusa Seca. Některé jsou opravdu luxusní, ale čím postupujeme dál po stezce, tím víc pustnou. Nacházíme i několik větších jeskyní a některé mají zdi vymalované na červeno místní hlínou. 

Počasí se kazí a zahalí nás mraky. Čas vyrazit na pobřeží! Projíždíme schválně přes mini vesničky a úzké horské silnice až sjedeme k dálnici, která končí před Agaete a jejím přístavem Puerto de Las Nieves. Přístavní promenádou se dostaneme až k přírodním bazénům s mořskou vodou a černým nehostinným útesům. Do Agaete jezdí i expresní trajekty z Tenerife. Dříve byla lákadlem přístavu skalní formace „prst boží“, ale ta jim nedávno spadla do moře. 

Uzavřená panoramatická silnice GC – 200 nás natolik láká, že se rozhodneme alespoň její část před sesuvem prozkoumat. A stojí to zato. Je zařezaná do útesů a výhledy kolmo vzhůru až na Tamadabu jsou úchvatné. Jsme trochu zaskočeni, když vidíme z uzavřené části vyjíždět linkový autobus a co víc, za ním kolonu asi 100 aut a karavanů. Vypadá to, jakoby cestu provizorně opravili a párkrát denně otevřeli. Kromě zákazu vjezdu a informaci o neprůjezdnosti se ale nic víc nedozvíme. 

Večer se projdeme po historickém Agaete a uděláme příjemnou tečku za Gran Canarií v podobě rozlučkové vícechodové tradiční večeře v oblíbené místní restauraci.
Poslední den na ostrově začneme projíždkou po pobřeží Galdáru, posnídáme v přístavu Sardina del Norte a omrkneme červenobílý maják, kde si parta modelářů akrobaticky lítá s vrtulníky nad mořem.

Po cestě navštívíme Decathlon. Uděláme si radost a koupíme si za hubičku kempingové židle. Já si teda udělám radost hned dvakrát a vyměním svoji poškubanou flekatou mikinu za novou čičatou.

Odpoledne zajedeme do Tafiry, kde mají ohromnou botanickou zahradu. Zajímavá je tím, že z poloviny je umístěna ve skále, kde vede spleť dlážděných stezek. Najdete zde vše, co se vyskytuje v Grancanárské přírodě, ale na jednom místě. Pro lidi, co mají rádi procházky parkem paráda. A co je zvláštní, vstupné je zdarma.

Máme dnes opravdu „prasácký“ oběd – plechovku Salka s bagetou. Popojedeme pár kilometrů ke kráteru Bandama– obrovské zatravněné díře v zemi, po jejíž hraně vede okružní chodníček s vyhlídkami na hory a Las Palmas. Ještě lepší rozhled je o něco výše nad kráterem, kde se dá dojet autem. 

Poslední, co na ostrově navštívíme, je vesnička Santa Brígida, která je poblíž Teroru. 

Je to jedna z těch historických horských vesnic jako Valleseco, Vallsequillo, Vega de San Mateo, Firgas a další, které jsou příjemné na hodinovou procházku uličkami a tržnicí. Za samostatnou návštěvu by nestály, ale pokud se zakomponují do výletu, na kávičku a pohodu s místníma, tak je to super.

Auto vrátíme snadno, bez problémů a poprvé v životě ho nemusíme ani čistit, protože na plážích jsme moc času netrávili a písek s mořskou vodou jsou zdroje největšího nepořádku. Na letišti se konečně můžeme pořádně umýt a autubusem za necelé 3 eura tradá do Las Palmas. Bohužel máme smůlu a okolo 21 h už nezajíždějí až k trajektům, tak musíme přestoupit na MHD do Santa Cataliny.

Na Fuerteventuru jedeme zase s Armasem, tentokrát o něco menším než minule. Před obchoďákem mají svou centrálu a taky zastávku kyvadlové dopravy, která nás zaveze až k lodi. Odjíždíme v 23.30 a ve stejnou dobu jede loď i na Lanzarote, tak doufáme, že vystoupíme na správném mole. 

Cesta má trvat necelých 8 hodin. Nechápeme proč, když přes den jezdí ten stejný Armas 3 hodiny. Najdeme si polstrované sedačky a vytáhneme spacáky. Ostrov se s námi loučí pořádným slejvákem. Kamča toho moc nenaspí, protože ho chytnou střevní trable, ale já se vyspinkám dorůžova.