Datum: 24. 9. 2018 Denní vzdálenost: 16 km Lokality: Passo di Pietra Tagliata, Monte Alto, Lago di Monte Acuto,...
Datum: 23. 9. 2018 Denní vzdálenost: 16 km Lokality: Passo di Pradarena, Monte La Nuda, Monte Scalocchi, Bivacco...
Datum: 22. 9. 2018 Denní vzdálenost: 17 km Lokality: Passo del Giovarello, Passo delle Forbici, Monte Prado, Monte...
Patřila jsem k těm, kteří si pomyslí, že běhat 24 hodin po jednom kopci a navíc v lednu může snad jenom blázen.
Probudilo nás přijíždějící lesnické auto, vyskočili jsme ze spacáku a chtěli otevřít, ale když nás v zeleném oděný Ital zmerčil, mávl jen rukou a odjel. Než jsme definitivně vstali, stihl přijet ještě jednou…
Noc na chatě u Lago Nero byla úžasná. Měkoučké čistě povlečené matrace a teplo. A naprostý klid. Největší překvapení ale nastane při úsvitu, kdy skrze okno posvítí první paprsky slunce…
Ráno nás čekalo aprílové počasí – po úchvatném východu slunce opět přímo ze spacáku se přiřítily mraky a potom taky mlha jako mlíko. Ranní rituály jsme tedy zkrátili, jak jen to šlo a vyrazili na cestu. A co jsme si vlastně zabalili na snídaně?
Ráno se probouzíme do krásného dne. Nevědomky jsme postavili stan dveřmi směrem na východ, takže stačí otevřít předsíňku a ještě poleháváme s výhledem na vycházející….
Ráno jsme začali pěkně po Italsku – pomalu a pohodově. Snídaně a čajda na zahrádce u Glorie, pomazlení se želvičkou a tradá 3 km historickým centrem směr vlakové nádraží Santa Maria Novella.
Sraz máme na Svinovském nádraží, kde využíváme služeb českých drah. Do Brna přijíždíme na minutu přesně a mámě dvě hodinky čas, tak jsme si ještě vychutnali tamější víkendovou atmosféru…
Loni jsme s mou spřízněnou duší a báječnou parťačkou Jankou strávily 6 dní v Bílých Karpatech – jen my dvě, naše česká divočina, dlouhá povídání, stejně jako mlčení, tajuplné mlhy, louky plné květů, no prostě pohádka a tak se nám to líbilo, že jsme si letos prodloužily společné toulky přírodou na dva týdny.
Po zveřejnění mé nadšené recenze na fotoknihu jsem dostal možnost vyzkoušet od @Saal.Digital.CZ i některý z nabízených fotoobrazů. Volba padla na klasické fotoplátno Canvas.
Když jsem se dozvěděla o možnosti vyzkoušet fotoobraz od Saal-Digital.cz, byla jsem nadšená. Narazila jsem totiž na mnoho nadšených recenzí. Očekávání byla proto velká.
Vzhledem k nekonečnému množství fotografií z cest jsme se rozhodli, že fotokniha bude vhodná forma vzpomínek. A tak průběžně vybíráme ty nejzásadnější cesty a probíráme se fotkami. Následuje postprodukce a potom ta nejzásadnější část. Výběr firmy, která nám ji vyrobí.
Další cesta byla jako jediná jasná už od začátku. Mým dlouholetým snem byla Asie. Vše plánujeme během krátké pauzy doma a jelikož budeme v Asii úplní začátečníci, máme z nové kultury docela obavy.
Když jsme přistávali na Korsice, první, co nám problesklo hlavou bylo, že je překvapivě suchá. Není se čemu divit, červenec a srpen je tady opravdu horký a zahubí veškerou vegetaci. Korsické klima umožňuje koupání od června do září
Auto vrátíme v 9 h opět velmi neochotnému personálu a dokonce z nich vymámíme razítko, že je vše v pořádku. Z letiště jedeme do Arrecife, kde musíme přestoupit.
Míříme do národního parku Timanfaya. Narazíme na moderní návštěvnické centrum s vyjížďkami na velbloudech. Z principu jsme proti těmto druhům zábavy, takže se neúčastníme.
Noci jsou teplé i v lednu, takže s přespáním venku na letišti není problém. Jsme náramně zvědaví na naše poslední kanárské auto, takže nadšeně vyrazíme do kiosku Goldcar.
Z Ajuy jsme se ráno vypravili na krátkou procházku po naučné stezce, vedoucí přes útesy po stopách těžby a zpracování vápence. Stezka končí v ohromné přírodní jeskyni a co víc, dle mapy z ní vede tunel zpátky do vesnice. Škoda, že nemáme čelovky!
Probudí mě denní světlo, a to je zvláštní, protože loď měla být na Fuertě v 7.15, tedy ještě za tmy. Zjistím, že máme asi 2 h zpoždění, což si sebou nese i určité výhody v podobě snídaně zdarma. Taky si můžeme cestu oceánem víc vychutnat při východu slunce.
Šplháme se v serpentinách na Cruz de Tejeda, kde se opět převalují mraky. Z nejpěknější vyhlídky Degollada de la Cumbre máme tentokrát údolí s Tejedou jako na dlani. Doprovází nás bílé a růžové květy mandloní.
Ráno jsme se rozloučili s domečkem, poklidili náš pokojík dalším dobrovolníkům a v 9 h už vyráželi miniautobusem z Teroru klikatými serpentinami směr nejvýše položená horská vesnička Artenara.
