DENNÍ VZDÁLENOST - 16 km STOUPÁNÍ - 600 m KLESÁNÍ - 400 m KUMULATIVNÍ VZDÁLENOST - 206 km Vstáváme brzo, Luce je zvyklý vycházet před 8 h, tak máme osobní rekord. Kamča to večer podcenil a na palandu si nedal karimatku, tak přes noc pěkně vymrznul....
Po ránu bylo čerstvo, tak jsme vše naryhlo sbalili a přesunuli se od potoka na louku na sluníčko. Místní už svižně vybíhali vzhůru. My ještě v 8 h oči zalepené.
Noc na kapli Idoia byla chladnější, studená fronta přichází. A to dnes máme vstoupit do prvního vysokohorského údolí! Moc dobře jsme se nevyspali, kolem stanu pořád něco běhalo, pískalo a šramotilo – určitě nějací hlodavci.
Noc u kláštera Sanctuario de Muskilda byla klidná, přestože se zde prý v dobách minulých scházely čarodějnice. Podařilo se nám vstát před příjezdem turistů, takže byl klid a nepozorovaně jsme se z místa vytratili.
Ráno to vypadalo na zataženo, vršky byly opět v mlze. Hned na startu nás přivítal krpál přes louky do Hirriberi, malé vesničky ve stylu hamlet, jako Orbara. Konečně jsou louky květnaté – ubývá dobytka.
Ráno u potoka bylo plné rosy. Takže utírání stanu a čekání až alespoň trochu vyschne byla povinnost. Naštěstí ještě nemáme zmáknuté ty ranní rituály, tak mají sluneční paprsky dost času nám ráno zpříjemnit a prohřát nás.
Ráno jsme vstali a venku naprosto stejné počasí jako včera – mlha a mrholí. Tak skládáme mokrý stan a svižně odcházíme. Všude bahno… Už včera nám dalo zabrat. Kloužeme a boříme se. A pak Kamčova teorie vyšla!
Ráno se probouzíme do mléčně zbarvené krajiny, směrem k horám jen bílo, směrem k městu obrysy kopců a domů. Jen 4 km a bude žranice :-)! Každý den snídáme kupné snídaňové cereálie.
Začínám mít pocit, že 8 dní navíc nám nebude ke zdolání GR 11 stačit. Jednak mám v plánu dva nějaké vrcholy (pokud nám tedy vyjde počasí) a jednak sotva jdeme, a to jsme ušli jednodenní etapu za dva dny. Kde je nějaký odpočinek, koupání, válení se.
Vstáváme před 7h, čeká nás přece dlouhý den. Vypadá to, že teplý. Shodujeme se, že nejvíce nás bolí ramena. Po kilometru přicházíme do sedla, kde je podél cesty řada piknikových stolů a rozlehlé louky.
Přijeli jsme z Barcelony do Irúnu nočním autobusem okolo šesté hodiny ranní. Já z cesty vím jen „dobrou“ a „dobré ráno“, Kamča moc nespal. V noci totiž přišly bouřky, tak byl mírně nervózní z představy, že je to možná poslední noc v suchu.
