Datum: 30.11. – 3.12.2016

Lokality: Taborno, Afur, Chamorga, Bermejo, Taganana, Almáciga, Benijo, Las Teresitas, San Andrés, San Cristóbal de La Laguna

Počasí nám dělá radost a ve věčně zamračené a deštivé Anaze se dle předpovědi ukazuje na tři dny slunce. V 11 hodin už přijíždíme na první vyhlídku. Kamča konstatuje, že si připadá jako v Beskydech. Zelené kopečky a malé vesnice máme jako na dlani. Na vyhlídkách je zvykem místních lidí prodávat vlastní výrobky nebo vypěstované dobroty. Zajímavé jsou ohromné sladké brambory batáty s trčícími kořínky.

V infocentru na vyhlídce Cruz del Carmen si obstaráme turistickou mapu, která ale není vůbec praktická. Je v ní jen několik doporučených stezek bez uvedených časů. Celý hřeben Anagy pokrývá vavřínový prales – mechové a kapradinové království s téměř 100% vlhkostí vzduchu. Stačí jen krátká procházka od kteréhokoliv parkoviště a octnete se rázem v pohádce. Silnice se táhne až k vesnici Chamorga a většina turistů tráví den projížďkou po jejích odbočkách a vyhlídkách.

Na doporučení kamarádů máme namířeno do vesnice Taborno (600 m. n. m.), u které se vyjímá jako vztyčený prst Roque de Taborno – kaktusy porostlé monumentální skalisko, které lze obkroužit kolem dokola za 2 hodiny a užít si 360 stupňovou panoramatickou vyhlídku.

V dobách minulých se v prudkých svazích pěstovala zelenina na pracně vytvořených terasách. Kraj je plný jeskynních domů, z nichž některé jsou stále obydlené. Potkáváme německé turisty, kteří se mermomocí snaží najít stezku na vrchol skaliska a opravdu se jim to podaří, i když bez stezky, protože nahoru žádná nevede. Na zemi jsou stovky černých stonožek a v údolí se ozývá mečení koz. Škoda jen, že se na nás valí hrozivě vypadající mračna.

Tentýž den ještě přejíždíme do vedlejší vesničky Afur. V horních partiích se dostaneme do husté mlhy, takže se moc rádi vracíme k pobřeží. V okolí vesnice je opět spousta provizorních obydlí a skalních příbytků. Scházíme širokou soutěskou až k rozbouřenému oceánu, kde je za 12 000 eur k prodeji rybářská bouda. Jsme tu sami, neboť většina turistů do soutěsky jen nakoukla. Celkem nám cesta dolů a nahoru zabrala asi 3 hodiny. Přespíme přímo na místním parkovišti.

Ráno vyrazíme až na „konec světa“ do vesnice Chamorga. Jedeme sami, prales střídají vyhlídky, které jsou ovšem většinou v hustém mraku. Takhle to vypadá, když hlásí tři dny jasno :-). Čeká nás okruh k majáku u rybářské vesnice Bermejo. Nejdříve vystoupáme sto výškových metrů ke skalisku, pokračujeme traverzem až k vyhlídce a zprudka klesáme k majáku. Uděláme si zacházku až k pláži a nasáváme místní atmosféru, kde se snad zastavil čas. 

Nahoru stoupáme soutězkou a těsně před Chamorgou odbočujeme do skalního domku, koupit kozí sýr. Pán umí jenom Španělsky a ukazuje nám, že sýr nemá hotový, ale že se můžeme zajít podívat k němu domů. To nemůžeme odmítnout! V jeskyni má dokonce lednici a televizi! 

Jsme zvědaví na další vesničky v Anaze, tak opět sjíždíme z hřebene do Taganany, která je celá v bílém mořském stylu. Silnice končí u divoké surfařské pláže Benijo, odkud by byla taky moc hezká tůra podél pobřeží. Přespíme u pláže pod vesnicí Almáciga.

Ráno si ještě uděláme poslední procházku vavřínovým pralesem a sjíždíme na druhou stranu hřebene do vesnice San Andrés, u které se nachází věhlasná uměle vybudovaná pláž Las Teresitas. Chlouba Tenerife! Zlatý písek dovezli ze Sahary, vytvořili vlnolamy, zasadili palmy a tradá – pseudoexotika je na světě. Místo si vybrali opravdu krásné, s výhledem na Anagu, kdyby ho ovšem nezhyzdili ropnou věží, tankery a trajekty. Jsme rádi, že se po několika dnech můžeme vyhřát, tak si plaveme, procházíme se a čteme celé odpoledne. Náladu nám zkazí odpověď z dobrovolnického portálu workaway. Projekt na Gran Canarii nám padl. I když jsme odepsali na nejméně 50 inzerátů, pozitivní ohlas měly jen dva. Naštěstí další den je vše jinak a pán se opět ozve a nabízí příjezd v dřívějším termínu. Ale máme mu věřit?

Večer jsme si zpříjemnili procházkou po San Andrés. Ve vesnici byli jenom místní a spousta stánků s občerstvením. Nemohli jsme odolat a tak jsem si objednala „Papas locas“ – místní hranolky s avokádovou omáčkou a domácí česnekovou majonézou. Kamča si dal pořádný hamburger. 

Španělsko je cenově super a Tenerife jakbysmet. V obchodech je leccos levnější než v ČR – třeba ovoce, zelenina, mléčné výrobky nebo salámy. 

Ale samozřejmě jen ve velkých marketech, které jsou umístěny podél silnic, takže bez auta se tam leckdy ani nedostanete. V restauracích se dá najíst okolo 10 eur a ve fastfoodech od 2 do 5 eur. Pokud nakupujete v malých supermarketech, cena je dvoj až trojnásobná.

Přespali jsme mezi karavany hned u pláže, akorát nám nedošlo, že stojíme vedle diskotéky, takže jsme měli do půlnoci živo. Ráno nás probudil ukrutný vítr a liják. Asi do dvanácti se oblačnost držela nízko, tak jsme se pokusili vyčistit tér z auta. Dle rady z internetu jsme k tomu využili margarín, ale účinné to moc nebylo. Při pokusu se osprchovat mě vítr hned obalil pískem, tak jsem to vzdala a jako písečný sněhulák jsem se šla vykoupat do moře. 

K večeru jsme se vydali do údajně nejpěknějšího historického města na Tenerife – San Cristóbal de La Laguna. Musíme říct, že takovou příjemnou vánoční atmosféru jsme nečekali. Městečko celé zářilo výzdobou, lidé nakupovali jako o život, ale ne v obchodních centrech ale v malých stylových krámcích. Kavárny a restaurace měly v ulicích posezení, leckde se ozývala živá hudba a dokonce jsme na hlavním náměstí zastihli klaunské představení.

Neskutečně tu foukalo a teplota byla okolo 15 stupňů, což opravdu nebylo na kraťasy a žabky, tak jsme se museli běžet přiobléct. Na večeři jsme si dali smažené „churros“ s pikantními omáčkami. V ulicích jsou typické grily ve tvaru roury, ve kterých se pečou kaštany, které chutnají uzeně. Opravdu dobrota!