DENNÍ VZDÁLENOST – 20 km

STOUPÁNÍ – 1000 m

KLESÁNÍ – 1000 m

KUMULATIVNÍ VZDÁLENOST – 349 km

Ráno máme čisté modré nebe bez mraků. Čeká nás krátký sestup horským terénem k široké kamenité cestě. 

Stane se něco nevídaného! Potkáváme trekaře, který v době, kdy my jdeme kolem, ještě suší stan a polehává ve spacáku. To jsme ještě neviděli,  jsme vždycky ti poslední :-). 

Dorazíme k cestě, kde je už  v 9 h rušno. Míjíme spoustu dodávek s turistama, kteří vyrážejí na jednodenní výšlapy nebo chodí omrknout pozůstatky těžby stříbra. Procházíme kolem polorozpadlých kamenných domků. V jednom místě vidíme ve svahu ruiny celé zaniklé vesnice. 

Po pár kilometrech začíná být silnice únavná, ale přicházíme do Chisagüés, což je malá  bývalá těžební osada s 20 domky. Těžilo se zde až do poloviny 20. století. Vysoko v horách lze dokonce do některých provozů stále vstoupit. Pár dalších serpentin a jsme ve vesnici Parzán. 

Zde musíme doplnit zásoby na další dvoudenní štaci. Je zase neděle, takže máme trochu obavy, aby bylo otevřeno. Proto jdeme od rána docela svižne. Ve vesnici najdeme nezvykle velký otevřený supermarket. Vede tady totiž frekventovaná cesta spojující Francii a Španělsko. Dopřejeme si zase „prasácké“ meny. Taška s naším obědem a svačinkou, určená pro okamžitou spotřebu ve vesnici, je stejně velká (a řekl bych že 2x těžší) jako taška s jídlem na další 2 dny. 

Vyrazíme dál lesní stezkou vedocí nad rušnou silnicí. Zbytečná chyba, silnice by byla lepší volba. Stezka je sice zajímavá, ale terén příšerný, zbytečné prudké stoupání a klesání a k tomu všudypřítomné ostny všeho možného. 

Po 2 km přecházíme cestu, nabereme vodu v řece a pokračujeme prudkou kamenitou lesní cestou vzhůru. Je vedro. Dle průvodce jsme si vyhlédli místo na spaní ve výšce cca 2000 m.n.m, stoupali jsme tedy 800 výškových metrů. V průběhu kolem nás dokonce projelo několik SUV plných rozesmátých španělů. Vypadalo to, že jedou na nějakou party.

Dopadla na mě únava. Šlo se mi špatně a připadalo mi, že se v tom vedru uvařím. Nezvykle moc jsem se zadýchával a nepříjemně jsem cítil svaly na nohách. Snad poprvé za celou dobu mám takovou krizi!

Měli jsme vytipované místo u kamenné chaty nad malou nádrží přečerpávací elektrárny. Chata byla otřesná. Zdi černě začouzené od ohně a všude plíseň a špína. Stan je jasná volba, jenže klasicky dost fouká a u chaty žádné dobré místo není. Pokračujeme půl kilometru dál a po delším hledání vhodné místo nacházíme. Okolo nás jsou polorozpadlé, z jedné strany otevřené, vysoké čtvercové ohrady z kamení. Spousta lidské práce, my však netušíme, k čemu sloužily. 

Mezitím se okolní vrcholky hor zahalily do mraků, které vítr přefukoval k nám do údolí. Atmosfera krásná, kdyby nás po chvíli mrak nepohltil. Dneska klidné polehávání před stanem nebude, neboť bychom zmrzli. Teplotní výkyvy mezi dnem a nocí jsou někdy i 30 stupňů. Stan raději opět fixuju proti větru pomocnou šnůrou.

Zespodu jsme si na večer vynesli kromě sladkého pečiva ještě jednu lahůdku. Plechovku piva! S chutí si ho ve stanu popíjím po vyčerpávajícím dni. Věřte mi, v tu chvíli jsem vůbec neporovnával, zda je dobré jako to české! Holt už jsme 3 týdny prakticky bez alkoholu.