DENNÍ VZDÁLENOST – 19 km

STOUPÁNÍ – 700 m

KLESÁNÍ – 1400 m

KUMULATIVNÍ VZDÁLENOST – 385 km

Probouzíme se do krásného dne. Stoupání je fakt prudké, takže i když jsme vyspaní a odpočatí, rychle ztrácíme dech. Míříme do sedla Puerto de Chistau ve výšce 2572 m.n.m. Dnešní údolí je zase plné rozhledů, skalnaté a přitom zelené. Míjíme několik menších sněhových polí, ze kterých jde příjemný chlad. Trocha osvěžení v dnešním pařáku!

Když dorazíme do sedla, otevřou se výhledy do údolí Estós a mě čeká delší pauza. Marki totiž mrzí, že celá GR 11 vede pouze přes sedla a vrcholy míjíme, takže když je možnost si nějaký dostupný vrchol vyběhnout, láká ji to. Z tohoto sedla je v průvodci doporučen výstup na vrcholek Punta Chistau (2794 m.n.m). Ulehnu a kochám se asi hodinku než přijde. Postupně se sedlo plní dalšími turisty. Je to oblíbená trasa, neboť obchází jednu z nejsnáze dostupných třítisícovek v Pyrenejích- Posets (3375 m n.m.). Když se Marki spokojeně vrátí z vrcholu a ukáže mi fotky, vidím, že vzdušnou čarou je kousek za námi.

Sestup je nejprve rychlý a prudký skrz sesouvající se šotolinu. Údolí je divočejší, včetně hučícího potoka, který o kousek níže přecházíme a jdeme podél něj. Ze stromů vykoukne chata Refugio D’Estos, kterou už chvíli netrpělivě čekáme. Dáme si tam pauzu, doplníme vodu a taky navštívíme jejich udržované turecké záchody. Ty jsou tady na horských chatách často. Vypijeme každý litr vychlazené vody. Filtrování vody víckrát denně, když je zrovna po cestě zdroj, má velkou výhodu – máte téměř pořád studenou vodu :-)! Ale zase to strašně žere čas.

Před sebou máme ještě dlouhý sestup do místa Puen de San Chaime, kde by měla etapa končit. My ale musíme ještě necelou hodinku dál kvůli spaní. Od chaty vede širší chodník, chvílemi i dlážděný kameny. Přejdeme přes řeku a naskytne se nám výhled na obrovské stádo krav zavřené v malé ohradě. Krávy tam jsou opravdu na těsno. Jsou jich tam stovky. Jaké překvapení nastalo (hlavně u Marki), když nás značka zavedla k bráně do ohrady – značka pokračovala skrz ohradu! Před ohradou číhal pes, kdyby někdo špatně zavřel. Vešli jsme dovnitř a začali se prodírat. Od těchto obrovských zvířat jsme byli často 10 cm. Cesta vedla rovně a byla obsazena ležícími krávami, pobíhajícími telátky a bučícími býky. Šli jsme tedy cik-cak, když se zrovna některá rozhodla změnit směr nebo couvat, couvali jsme taky :-)! Byl to silný zážitek. Pro Marki trochu stresující, už se krav docela bojí. To jsme ještě netušili, že stejné krávy potkáme ještě jednou o pár kilometrů dál.

Od ohrady už vede až k silnici široká kamenitá cesta. Do Puen de San Chaime přicházíme až o půl 6. Jsou zde pouze dva kempy, autobusová zastávka a přehrada. Ve větším kempu – Camp Aneto – potřebujeme nakoupit na dalších 5 dní. 

Procházíme kempem, hledáme obchod a koho při tom nevidíme sedět pod přístřeškem? Luce! Už podruhé taková náhoda. Mysleli jsme, že už spí jen po chatách, proto má nejméně jeden den náskok, neboť musí chodit celé etapy. Nicméně je tady a dává si odpočinkový den. Byl v nedalekém Benasque na poště odeslat cca 2,5 kg vybavení domů, aby odlehčil batoh. Chvíli si povídáme co je za tu dobu nového. Doporučuje nám, že pokud chceme někde využít chatu, tak na konci dalšího dne je úplně nově otevřená chata Refugio de Cap de Llauset. Musíme jít nutně nakoupit před zavíračkou, takže s „Uvidíme se zítra“ se loučíme. 

Před obchodem detailně zkoumáme následující etapy. Vždy máme nějaké jídlo do zásoby – minimálně více snídaňových cereálií, čokoládu a polévku ze sáčku. Pokud to jde, jak má, postupně to sníme. Kdyby se ale stalo něco nečekaného, máme 250 g a 125 g balíček expedičního jídla a rýžové chlebíčky. Tuhle zálohu nesníme, dokud to nebude opravdu potřeba nebo nebudou zase obchody častěji.

Zjišťujeme ale problém s plynem. Opět. Teď ho máme dost, ale dle průvodce půjde náš Coleman typ plynu koupit až za 7 dní. Jen zmíním, že tady využívají následující typy:  Original, Easy-Click a Coleman. Přičemž Coleman je z nich nejméně častý. 

Obchod sice vypadá velký, ale sortimentem je to prostě obchod pro kemp. Bomba je tady jen napichovací Easy-Click. Docela sprostě jsem si musel ulevit, jelikož jsem fakt netušil, že zrovna tenhle problém budeme řešit. Kdysi jsme měli v USA vařič právě na napichovací typ bomb a za měsíc jsme nesehnali ani jednu. Proto jsme kupovali vařič na šroubovací typ bomby. Údajně má být dostupný v celém světě. Tady se to ale asi řídí dle toho, jak se správce místního obchodu vyspí. Pokaždé je to jinak.


Ještě máme možnost zajít do 3 km vzdálené vesnice Benasque pro plyn i potraviny, ale už je dost pozdě a dnes už bychom to asi nestihli. Po poradě rozhodujeme, že třeba budeme mít štěstí a plyn někde po cestě potkáme. Nebo se uskromníme. 

Batohy necháme za dveřmi a poprvé jdeme nakoupit oba. Obdivuji Marki, že to do teď zvládala sama. Po půlhodině v obchodě už se mi podlamují kolena víc, než po 4 h v horách. Už mi to vůbec nemyslí. Košíky plné. Zajímavé je, že v malých obchodech nemají cenovky. Asi to místní nezajímá, když chodí pro dvě věci, co jim zrovna došly. 

Když konečně pokladní sečte celý nákup a její kolega ho naskládá do tašek, pokladna se sekne, klasika. Takže vše ven a znova. Na nákupy za 50 eur tu nejsou zvyklí. Hurááá, po hodině máme nakoupeno.

Ať ušetříme plyn, vybrali jsme si netradiční večeři: velkou plechovku ovoce a křupavou čerstvou bagetu. Spát budeme poblíž, tak na večer ještě pobereme něco pro radost a požitek: Chipsy a Sangrii. 

Ještě v kempu uslyšíme velice známý zvuk: kravské zvonky a jejich intenzivní bučení. Někdo je žene po hlavní silnici. Zajímavý pohled byl na starý kamenný most v dálce a na něm jedna přebíhající kráva za druhou. Je to stejné stádo, kterým jsme dnes procházeli, poznáváme honáky i jejich psy. Zpočátku šly krávy celkem spořádaně jen po polovině silnice, takže s opatrností auta projížděla okolo, ale na závěr šel šik 100 krav a za ním honáci se psy, takže auta v koloně dlouho popojížděla. Bylo velice zajímavé sledovat neuvěřitelnou šikovnost psů, kteří na stádo dohlížejí. Několik jich pobíhá v okolí krav a jakmile kráva uhne z cesty, odeženou ji zpět. 

Vyrazíme hledat místo. Očekáváme ho cca za 45 minut u přehrady Embalse de Paso Nuebo. Už po nákupu na mě padne vyčerpání, ani večeře nepomůže a cítím se zase špatně. Jdeme po široké otevřené cestě, nemůžeme být tak moc na očích, tak musíme jít dál, než jsme počítali. Je už po 9 h, Marki naštěstí energii má, tak hledá za nás oba. Nacházíme slušné rovné místo odstíněné od cesty křovím. Pochutnáme si na dobrotách a stan stavíme, až se začne pořádně stmívat. Projde kolem jen jeden chlapík, který jde natěžko. Už jsem si myslel, že se přidá k nám, ale jen profrčel. Za další hodinku má být použitelná chatrč nebo možná ví o nějakém lepším místě.