DENNÍ VZDÁLENOST – 13 km

STOUPÁNÍ – 300 m

KLESÁNÍ – 1000 m

KUMULATIVNÍ VZDÁLENOST – 415 km

Ráno moudřejší večera. Potíže sice ráno pokračují,  ale cítím se mnohem lépe. Mám pocit, že mám i dost energie. Bude to i tím, že jsme se rozhodli vstávat pozdě. Ze stanu vylezeme až v 9 h a vyrazíme v 10:30. Jsme překvapení, že kolem nás stále nikdo neprochází, stan máme hned vedle stezky. Později zjišťujeme, že značka je vedená primárně kolem chaty a za ní míří rovnou do sedla a jezero míjí.

Na začátku nás čeká asi 20 minutové stoupání do nízkého sedla Collada d’es Ibón (2524 m.n.m.), potom už začíná celodenní sestup. Další údolí bylo plné jezer. Ze sedla jsme viděli 4, později přibývaly další. Marki nadchla možnost koupání, některá jezera měla místy pláže s hrubým pískem. U jednoho jsme zastavili a Marki odhodlaně sundala svršky a vešla do vody. 

Nastalo 10 minut přemlouvání, že to půjde a nakonec rozhodnutí, že do pasu je to taky fajn. U dalšího velkého jezera Estany de Baix měla být hezká chatka pro přespání  Refugio d’Angliós. Chtěli jsme se tam mrknout, byla celá ze dřeva na nádherném místě. Kolem dokola byla obrovská rovina s dalšími jezery. Kousek od chaty jsme poobědvali, tady přesněji já nasoukal další kousek suché bagety. U chatky ale postávají lidé a vypadá to, že mají uvnitř věci, tak je nechceme rušit a jdeme dál. Z dálky slyšíme hudbu. Později potkáváme mladého Belgičana ve společenské košili, s velkou krosnou a trubkou.

Strmě klesáme. Dnes téměř nepoužívám hole. Včera byly svaly na rukou první, co začalo bolet, dnes je tedy šetřím. Travnaté údolí se mění a dostáváme se do oblasti nízkých keříků a stromků. U piknikových stolů u řeky si dáváme delší pauzu. Čím dál lépe jsme schopni odhadnout, kolik vody vypijeme a taky s jistotou dokážeme rozpoznat, kde v údolí poteče potok nebo řeka, takže chodíme opravdu už jen s minimem vody a filtrujeme vždy jen trochu. Marki si otevře svou drogu, kterou si už dlouho odříká a slibuje si ji dnes za odměnu – pytlík gumových medvídků. Jeden taky zkusím, říkám si, že je to jen cukr. Tělo konečně souhlasí. Dobré znamení!

Odtud už vede cesta podél řeky prakticky rovně a terénem obdobným jako v našich lesích. Za pár desítek minut už slyšíme auta z hlavní cesty, po které dnes musíme kousek jít. Přicházíme k přehradě Embalse de Moralets. Je obrovská a láká k odpočinku, ale slunce je za mraky. Kousek musíme jít po silnici mezi Francií a Španělskem, tentokrát ale hodně frekventované. Odbočujeme a pokračujeme po rovince kolem další řeky k chatě Refugi de Conangles. Míjíme obrovské parkoviště a u něj v lese velkou piknikovou oblast s grily. Kousek dál je chata. 

Mám v plánu v chatě zajistit dostatek mého hlavního trekového vybavení posledních dvou dní: toaletní papír. 

S velkou radostí narážím taky na jednu poslední plynovou bombu, světe div se, našeho typu! Nadšeně kupujeme :-)! Papír na prodej není. No když není, tak není. Takže si ho ukradnu ze záchodu. Zkoušíme zda tady není signál, když je tady tak rušno, ale bohužel.

Cesta dál pokračuje kolem řeky a je téměř rovná. Po chvíli narážíme možná na poslední zdroj vody, takže filtrujeme. I když celý den držím přísnou dietu, léky ještě nestihly zabrat. Odtud pokračujeme dál, kolem zrušené chaty Espitau de Vielha. Nejdříve se divíme, proč je tak pěkná zachovalá chata zrušená, ale později zjišťujeme, že hned vedle prochází dálnice. 

Kousek vystoupáme a hned nacházíme místo na spaní mezi dvěmi řekami. Jsme hezky schovaní mezi stromy a přitom pořád na slunci, jelikož je ještě brzo. Máme zase i krásnou koupelnu. Je teplo, tak to přijde vhod. Dokonce i něco vypereme. Musíme prát vždy jen pár věcí, aby se nám vešly na boční popruhy batohu a mohly během dne při chůzi doschnout. Pořídili jsme si trička a ponožky z Merino vlny. Trička jsme riskli z Decathlonu, ponožky máme značkové. Rozdíl oproti běžnému funkčnímu oblečení je opravdu znát. 

Pokud se nechá merino tričko vyvětrat, nesmrdí i sedm dnů, pereme ho hlavně kvůli potu (tričko po 7 dnech lepí na kůži) a skvrnám. Ponožky vydrží asi šest dnů. 

Běžné umělé materiály doslouží o dva dny dříve, ale znáte to, někdy je zima, fouká, prší, není voda… Leckdy oblečení musí přesluhovat!

Na večer se mi už konečně udělá lépe, takže se mi vrací dobrá nálada. Užíváme si dlouhého večera a těšíme se na zítřek, jelikož už jsme dnes ušli asi 50 minut z už tak krátke etapy a zbývá nám asi jen 3 a půl hodiny chůze.