GR 11 – 3. ETAPA – Zkouška vedrem

Datum: 7. 7. 2016

Začínám mít pocit, že 8 dní navíc nám nebude ke zdolání GR 11 stačit. Jednak mám v plánu dva nějaké vrcholy (pokud nám tedy vyjde počasí) a jednak sotva jdeme, a to jsme ušli jednodenní etapu za dva dny. Kde je nějaký odpočinek, koupání, válení se… Jen jdeme a trpíme. Kamča má odřenou kostku v pase, tak lepíme. A do toho dnešní vedro. Od rána jasno, v 11 h už skoro 30 stupňů. No jo, horké Pyreneje v celé své kráse. Ale my jsme zatím v té studené části! Máme po večerech vystaráno o společnou konverzaci – co tě dnes bolí nejvíce?

Ze Santa Bárbary jsme vycházeli okolo 9 hodiny. Potřebujeme po ránu cca 2 hodiny po probuzení než se vypravíme. Začali jsme prudkým sestupem. Kopec je celý zarostlý kapradinami, které jsou v tomhle kraji typické. Vysazují je nejspíše úmyslně na nevyužívané louky, kvůli zadržování vlhkosti nebo jsou to paraziti. To by ale podle mého nerostly v řádcích. Procházeli jsme krajinou farem a luk, po větších štěrkových cestách, až Kamča objevil malý potůček, kde jsme se poprvé pořádně umyli. Předchozí dny jsme nespali u vody, tak jsme využili naši novou vychytávku – nastříhaný perlan (100 % viskóza), namočený vodou. Oala! Vlhčený ubrousek, který je lehký a navíc se rozloží v přírodě!

Blížili jsme se k sedlu – Collado de Lizarrieta, které je na hranici s Francií. Měl tam být bar a malý supermarket. Potřebovali jsme vyhodit smetí, ale koše nikde. Jen malá vilka a před ní jeden stůl a dvě židle. 

Vcházíme do regionu Navarra, dalších několik dní se budou Baskitsko a Navarra střídat. Značení je perfektní, červený a bílý proužek pod sebou.Občas rozcestník,  ale jaký stylový! Celodřevený! Dochází nám voda, dle mapy má být vedle staré stodoly pramen, ale vyschnul. Procházíme listnatými lesy, stromy jsou staré a mají pokřivené tvary a všemožně propletené kořeny. Naštěstí objevujeme starou farmu, kde je zvenku dřez s kohoutkem a voda opravdu teče. Další zdroj vody z průvodce je přímo ma statku – koryto pro krávy ve kterém je hadice s vodou. Ale odkud je ta voda? Všude dobytek… No nic, snad nebude z potoka opodál, kde krávy polehávají.

Během dne potkáváme asi 4 lidi s velkými batohy, všichni jdou v opačném směru. Krajina se mění. Objevují se zelené kopečky, místy se skalisky. Typické jsou staré válečné bunkry rozeseté prý po celých Pyrenejích. A taky se poprvé setkáváme s místními koníky. Jsou menší, s povislými břichy, strakatí i jednobarevní. Působili na nás jako divocí, ale pak jsme u některých viděli zvonky. Procházeli jsme takhle okrajem lesa a co nevidíme! I těm zvířátkům je tak vedro, že se musí schovávat. Nejdříve jsme viděli partu koníků, pak asi 40 oveček a koz a nakonec krávy. Všichni v jednom malém lese, rozdělení do skupin :-)!

Je opravdu vedro. Pot nám teče proudem, pijeme co chvíli, mám pocit, že vzduch je tak horký, že ho nemůžu ani vdechnout. Kamča je v pohodě, má vedra rád. Snažím se nezastavovat, jdu, jdu, ale čím víc se přemáhám, tím jsem pomalejší. Kamča má jiný styl, raději by letěl a pak shodil batoh, ale to má strach, že se mu ztratím (ztrácím se běžně). Musí mi vzít vodu a dalších pár věcí, ať můžu ještě pokračovat.

 Jdeme po krásném hřebeni se sedly – Collado Achuela a Iñaberri (téméř 800 m). Vše kvete, všude zvířata a my musíme dál. Za chvíli se stmívá, zase nemáme vodu. Máme vytipované místo na spaní, ale špatně jsme pochopili, že voda je o kilometr níže. Jdeme dál až k piknikovým stolům na Plano Bagordi. Pramen tu také vyschnul. Asi se na průvodce nemůžeme tak spoléhat. 

Jsme opravdu úspěšní. Jen 4 km před Elizondem! No co, že je pár metrů vedle silnička, postavíme stan až za soumraku! To už se z hřebene valí hustá mlha.

Ve Španělsku je dovoleno kempovat v přírodě dle zákona od 19 hod. do 9 hod. (cca od západu do východu slunce), pokud se nacházíte 1 hod. chůze od nejbližší silnice. Toto neplatí v národních parcích.