DENNÍ VZDÁLENOST – 12 km

STOUPÁNÍ – 700 m

KLESÁNÍ – 450 m

KUMULATIVNÍ VZDÁLENOST – 570 km


Na stolech se spalo fajn, v chatě bylo teplo i psi byli relativně zticha. Jediný problém bylo vstávání před 6 h, jelikož by ostatní neměli kde snídat. V noci bylo okolo nuly, po ránu byla námraza. Vyrážíme velice brzy. Stoupáme pomalu po upravené pěšince. Škoda, že včera v dešti jsme okolí moc neviděli. Je to tady nádherné! Míjíme cabanu, kde nás ochotně večer posílali, pokud s nimi nechceme spát. Je to sice docela hezká chatrč, čtveřice mladých, kteří přišli po nás tam museli, ale pořád je to špinavá místnost a spaní na kamenné podlaze ve vrstvě slámy. Navíc je samozřejmě v obležení krav. Později se musíme zasmát jejich nízké inteligenci. 10 krav stojí na stezce před brankou a dvě stojí na druhé straně branky. Zjevně se chtějí dostat k sobě, ale neumí to. Nechtějí uhnout ze stezky, takže je musíme obejít po balvanech. Pointa je v tom, že branka je z jedné strany na pružině. Stačí jít a tlačit, ona se otevře. Ještě vtipnější je, že dva metry od branky je potok, ve kterém není natažený drát. No nic, jsou to prostě jen krávy :-).

Na stezce leží mrtvá srnka s otevřenýma očima. Hádáme, co se jí mohlo stát. Nikde žádný vysoký sráz ani elektrický ohradník. 

Dorazíme na otevřené louky, kde se do nás konečně opře slunce a zahřejeme se. Dnes si dáme volno a dojdeme jen na necelé 3 h vzdálenou chatu Refugio de I’Illa. Měla by být obrovská a přitom v dobrém stavu a zdarma. Samozřejmě nám to hned zvýší elán, takže se jde lépe. Už i plánujeme jak si na grilu uděláme topinky. 

Celou dobu, co tady odpočíváme, létá kousek od nás v horách vrtulník. Je slyšet ze směru od chaty, ale nezdá se to jako zásobování, jelikož přiletí a odletí cca 10 x a vždy se zdrží delší dobu. Buď je tady tak velký zájem turistů a jsou to vyhlídkové lety nebo se na chatu vozí nějaký materiál. 

Dorazíme k další chatě Refuge Riu dels Orris, opět v perfektním stavu, dokonce je zde solární panel a fungující maličké osvětlení. Bylo by fajn zůstat i tady, ale už máme vybranou chatu výše, budou tam lepší rozhledy!

Stoupáme příjemně pomalu, každým krokem se před námi údolí krásně rozevírá. Procházíme kolem mnoha malých jezírek, zřejmě nejsou z tání ledu, ale jen z dešťové vody. Po hodince překročíme poslední práh a před námi je chata. Bohužel je to pro nás dost smutný pohled. Kolem dokola je lešení, navíc má čerstvě postavené druhé patro, čímž je zvětšená do nechutně velkých rozměrů. Zůstává malá naděje, že nechali kousek chaty k použití, ale stejně je tady šílený hluk z probíhajících prací a generátorů. Blíže chatě je jasné, že je nepoužitelná,  všude jsou haldy materiálu na střechu, která není dokončená. V jediném pokoji, do kterého se tajně dostanu bydlí stavaři.

Takhle dopadnou naše volné dny vždycky. Kdyz už se pro nějaký rozhodneme, vždy ho něco překází.

Chceme tady aspoň poobědvat, ale všude je hluk, velký vítr a zima. Pokračujeme kousek nad chatu k přehradě. Taky fučí, ale hlad nám nedovolí pokračovat. Celou dobu koukáme na stavbu. Na ceduli jsme si přečetli obrovskou částku,  která byla použita na rekonstrukci (už si ji nepamatujeme, takže nechceme mlžit, ale vyrazila nám dech), takže je jasné, že chata bude dále sloužit jako horská chata se správcem. V Andoře byly za celou dobu chaty v nejlepším stavu, ale něco tak velkého už je do hor asi moc.

No nic, jdeme dál. Kolemjdoucí trekaři nám doporučili, že pokud chceme zůstat poblíž, za půl hodinky jsou krásné louky. Čeká nás sedlo Coll de Vall Civera ve výšce 2550 m.n.m. Tohle je hranice Andorry. Musím říct, že jsme nadšení, že jsme z ní konečně pryč. Bilance nic moc: poškozený stan, špatné počasí, velká zima, nesmyslně vedené trasy, samá města a málo hor. Hurá do sedla a „HOLA“ španělsko! 

Po krátkém sestupu nacházíme opravdu krásné místo pro stan, nicméně jsme vysoko a večer bychom tu klepali kosu. Ať si vynahradíme volno, tak si dáme opravdu dlouhou pauzu, kdy stihneme i usnout. Široké zelené údolí s rozesetými skalkami a balvany je pastva pro oči.

Smějeme se, že to vypadá jako skvěle odvedená práce zahradního architekta! Použité dřeviny, kameny, skalky… Uprostřed toho všeho pramení řeka Riu de Vallcivera. 

Před námi je jen cca hodinka sestupu. Údolí je plné krav, občas uhnou z cesty dobrovolně ony, občas my :-). Když dorazíme k loukám okolo Cabana dels Esparvers, vidíme, že nejsme první, kdo si tady naplánoval noc. Uprostřed luk stojí stan s rodinkou se dvěmi malými dětmi a vedle nich se pasou dva oslíci, kteří jsou jejich dopravní prostředek pro děti a zavazadla. Super představa, přenechat celý batoh oslovi, navíc toho unese určitě hodně, takže se není třeba omezovat! 

Jdeme mrknout do chatrče. Dala by se použít, ale je dost očouzená a bez okna. Najdeme si místo i s ohništěm. Mezitím dorazí další rodinka, která se zde taky utáboří, zřejmě jsme v profláknutém kempu :-). Stan stavíme brzy, tady nikomu vadit nebude. Dokud svítí slunce je docela teplo, tak využijeme i potůček pod námi ke koupeli. Naopak po západu teplota prudce padá. Uděláme si oheň a před zalehnutím se krásně rozehřejeme.