| DENNÍ VZDÁLENOST | STOUPÁNÍ | KLESÁNÍ | KUMULATIVNÍ VZDÁLENOST |
| 22 km | 650 m | 750 m | 161 km |
Datum: 12. 7. 2016
Noc u kláštera Sanctuario de Muskilda byla klidná, přestože se zde prý v dobách minulých scházely čarodějnice. Podařilo se nám vstát před příjezdem turistů, takže byl klid a nepozorovaně jsme se z místa vytratili.
Dolů do vesnice Ochagavía je to asi 30 minut křížovou cestou, lemovanou malými skromnými kříži. Přicházíme zezadu z prudkého svahu, projdeme kolem kostelíku a skrz parádní úzké uličky nás značka zavede na hlavní cestu k řece, kde najdeme i krásný historický kamenný most. Vesnice je plná bílých domů s kamennými rohy. Nikde ale nevidíme obchod, tak se zkusíme zeptat. Chlapík nás navede na cestu, kterou jsme přišli. Je nám to divné, ale zkontrolujeme to a ono fakt. Prostě jsme prošli kolem. Když mají zavřeno, stáhnou se za okny rolety a kromě otevírací doby nebo malého barevného loga nelze poznat, že se jedná o obchod. Jsme tady brzy, otevřeno je vždy od 9 hodin, výjimku tvoří pekárny, které jsou otevřené od 8. V pekárnách jsou většinou dva druhy baget, dva druhy bílého chleba a pár druhů sladkého pečiva. Malý výběr proti našim pekárnám. V kraji Navarra mají ale opravdu delikátní bagety, myslím, že nejlepší, co jsme kdy jedli! Najdeme si lavičky na břehu řeky a Marki vyrazí na nákup. Obchod je naštěstí docela velký.
Po vydatné snídani vyrazíme nad město po kamenité cestě. Začneme hned stoupat, dnes nás čeká převýšení nahoru i dolů asi 1400 m během 20 km. Cesta je stereotypní a nudná, po několika serpentinách a pár kilometrech vzdálenost vůbec neubíhá. Jdeme většinou lesem a nemůžeme se dočkat, až potkáme nějakou louku s rozhledy, abychom si tam odpočinuli. Jenže taková tady zdá se není. Po nekonečné cestě jednu nacházíme, sice bez rozhledů, ale louka to je! Dáme si pauzu a vše potom půjde lépe.
Pokračuje zase široká cesta. Už z ní šílíme! 10 km po stejně cestě, která se vůbec nemění\a neubývá. Potkáváme dneska hodně turistů, dle velikosti batohů jdou taky na těžko. Dojdeme do dnešního nejvýše položeného místa – sedla Collado de Saitsederra ve výšce 1363 m. n. m. . Krásné místo s výhledy na první téměř dvoutisícové vrcholy. Zůstáváme déle než hodinu ležet přímo u rozcestí. Poletují tady divní velcí brouci, které přitahujeme, takže se pořád jen oháníme. Pro tuhle oblast je typické, že všechny rozcestí jsou dole omotány ostnatým drátem, aby jej zvířata (asi hlavně krávy) neokusovala. Ty ale mají tendence se o ně škrábat. Na jednotlivých šipkách s názvem cíle je jednoduše křivkou nakreslený přibližný výškový průběh trasy, takže se dle toho dá dobře orientovat, zda bude následovat rovinka, kopec, nebo prudký kopec.
Pokračujeme přes rozlehlé zelené louky po rovince. Je tady dost větrno a chladno. Nebe bylo po většinu dnešního dne spíše zatažené, teď se ale projasnilo a je skoro modro. Vejdeme do lesa. Sestupujeme asi hodinku a už se blížíme konci dnešní etapy, městečku Isaba. Zatím ale netušíme, kde najdeme místo na spaní. Včera jsme to vyřešili snadno u kláštera, dokonce se stoly a lavicemi jako bonusem. Dle popisu v průvodci ale i dnes jdeme okolo kostelíku s dlouhým názvem Sanctuario de Nuestra Seniora de Idoia. Třeba to půjde i tady.
Když dorazíme na místo, ani si nejsme jisti, zda značka opravdu vede skrz areál kostelu. U vstupu je malý můstek a za ním je plot. Když vejdeme dovnitř, ze zahrady je slyšet hlasy, všude jsou kytky a rozložené prádlo, jako by tady někdo bydlel. Moc to nechápeme. Nakonec nejdeme přímo hlavním vchodem ale přes zahrady a nikdo si nás moc nevšímá. Přemýšlíme zda zůstat tady. Obsadíme jednu z mnoha bizarních laviček. Vzhledem k chladnu, které tady vládne, bychom nejraději hned stavěli stan, ale to nejde. Pořád je tady hodně lidi, navíc i spousta dětí. Isaba už dle mapy vypadá hodně blízko, další místo bychom nejspíše nenašli. Rozhodujeme se, že zůstaneme. Lidé se vytrácejí, občas se objevují turisté, kteří zase hned jdou. Mám střevní obtíže, takže večeřím jen těstoviny s rajským protlakem. Marki se mnou drží basu, ať mi nedělá chutě. Musíme počkat až ve 20 hodin přijde někdo kostel zamknout. Areál zavřít nejde, nemá ani pořádný plot. Vyhlédneme si i rovné místo na stan, kde nebudeme tolik na očích.
Přesně v 8 opravdu přicházejí dvě postarší dámy kostel zamknout. Nejdříve zalijí květiny a chvíli něco dělají uvnitř, tak nás napínají co bude. Později opravdu zamknou a jako by odcházely. Když jdou kolem, něco nám chtějí říct. Marki v tu chvíli jakože nenápadně chodí kolem a fotí.
Paní se rovnou zeptá, zda tady chceme spát, tak Marki otevřeně přiznává, že ano a zda je to problém. Odpovídá, že ano, že je to soukromý pozemek, ale že je jí to jedno :-).
Potom ještě dodává ať hlavně neděláme oheň a nepořádek! To bereme jako svolení. Hned jak odejdou, jdeme stavět stan. Trochu nás ale vyvede z míry, když přímo na vytipovaném plácku najdeme čelist nějakého malého chlupatého zvířete i s čumákem a o chvíli později najdeme o 5 metrů dál v trávě utrženou nohu od srnky. To už se trochu zarazíme. Ale nemáme na výběr, jiné místo asi nenajdeme. Nohu si vysvětlujeme tak, že supi si tyhle „kořisti“ odnáší a občas jim něco upadne. Jiné vysvětlení jak se to sem dostalo, nemáme.
