​DENNÍ VZDÁLENOST – 11 km

STOUPÁNÍ – 1000 m

KLESÁNÍ – 900 m

KUMULATIVNÍ VZDÁLENOST – 581 km


Po klidné noci vstáváme opět pozdě, ale neodcházíme poslední! Než rodinka osedlá osly, už jsme v protějším svahu. Stoupáme nejdříve prudce lesem, stromy postupně vymizí a zůstanou jen kameny a balvany a jakmile se dostaneme blízko horní hrany, krajina změní charakter na holé zelené oblé vrcholy, mezi kterými projdeme sedlem. 

Hned když vyjdeme, čeká nás super překvapení! Na rozcestí máme poprvé uveden náš cíl Cap de Creus se zbývajícími kilometry! Je to 233 km! To zní super ne? No dobře, možná záleží, kdy se na to rozcestí člověk koukne. Zda ráno, plný sil a odhodlání nebo večer.

Když po chvíli vyjdeme nad les, čeká nás krásný pohled na pasoucí se stádo koní. Teď už bude cesta plná rozhledů. Po chvíli dojdeme témeř k hraně a přivítá nás úplně nová krajina. Nikde žádný balvan nebo strom. Jelikož nebylo kam kreslit značku, tak jsme okamžitě ztraceni. Značení je na kamenech na zemi prakticky neviditelné. Proto se rozhodneme k zásadními činu! Postavíme velkého „mužíka“, aby ostatní trasu bezpečně poznali! Výsledek je impozantní.

Poobědváme kousek pod sedlem Portella d’Engorgs ve výšce 2680 m.n.m. Je vidět, že z druhé strany jsou kopce zase ostré a skalnaté tak, jak to máme rádi! Rozhodneme se, že na jeden vrchol vyrazíme. Na výběr je na jedné straně skalnatý Pic de Calm Colomer s výškou 2860 m.n.m a na straně druhé trojice vrcholů Bony de Manyer ve výšce 2809 m.n.m. Volíme ten vyšší.

Jdeme nalehko bez batohů, ty uložíme mimo stezku. Po chvíli narazíme na 3 španelské mladíky v opačném směru. Jsme blízko civilizace, tak už nemáme k lidem takovou důvěru. Přemýšlíme, zda jsme vzali všechny cennosti. Zapomněl jsem vzít peněženku s občankama! Prohlížíme si snědé mladíky a snažíme se je otipovat – kradou nebo ne? Zvažuji, že se pro jistotu sám vrátím k batohům, ale nakonec se rozhodujeme, že jim budeme věřit a jdeme dál. Po pár minutách dojdeme na krásnou skalnatou špici a jsme rádi, že jsme na vrcholu! Když to zkontroluji v mapě, tak ale vidím, že nejsme. Vrchol je o kousek dál, ale před námi je dlouhý sestup dolů a následně krpál nahoru! A to jen abychom se dostali asi o 10m výše? Kdepaaak! Tohle prohlašujeme za dočasný vrchol Pic de Calm Colomèrs pro GR 11! Pokocháme se výhledy a vracíme se zpět, přeci jen mám v hlavě opuštěnou peněženku. Po chvíli si všimnu, že si ona skupinka dala pauzu ještě před batohy. 

Před námi je dlouhá cesta, jdeme na sestup. Terén je snadný a úžasně zajímavý. Působí stejně jako včera – jako by to tu zahradník naaranžoval! Blížíme se k chatě Refugi Engorgs. Z dálky vypadá super. Zamýšlíme se, že bychom zůstali, ale okolo se motá tolik lidí, že je určitě plná. Jsou to už snadno dostupné hory, tak je tady rušno. Celá je obestoupena stádem krav.

Během následující hodiny nás čeká tak špatná cesta, jako už dlouho ne. Několikrát ztratíme značku. Krávy totiž ve svahu vyšlapou tolik cestiček, že ve spojení se skromným značením nelze udržet trasu.  Naštěstí s GPS  se prudkým svahem vždy vyškrábeme zpět na značku. 

Před sebou vidíme cíl dnešní etapy -chatu Refugi de Malniu. Tohle je hodně komerční místo. Vede tady silnice a dokonce je tu obrovský vyhrazený prostor pro kempovaní za malý poplatek. Přesnou cenu sice nevíme, ale určitě bude poloviční oproti běžnému kempu a přitom zde se dostanete vysoko do hor. Stojí tu množství stanů, další lidé přijíždějí. Vedle je hodně zkalené jezero a stádo krav. Jsme ve výšce cca 2100 m.n.m. Doplníme vodu a dáme krátkou pauzu. Už nás čeká jen kousek cesty. Vyhlédli jsme si dle průvodce krásnou chatu bez správce Refugi de la Feixa, kde bychom rádi přespali.

Když odcházíme, míjíme několik grilů, laviček a nespočet krásných míst na spaní. Nás ale jedna z posledních možností přespat v „refugiu“ na GR 11 nesmírně přitahuje, tak pokračujeme dál. U jednoho z plotů pro krávy zapomněli postavit průchod, tak musíme podlézat. Dorazíme na štěrkovou cestu, kde parkuje množství aut. Vede i kolem chaty. Už je nám jasné, že bude plno. Ono to taky nedává moc logiku, postavit horskou chatu pro turisty přímo u cesty, kde může přijet kdokoliv autem.

Když dorazíme na dohled k chatě, tak nám to ani není líto a spíše se smějeme. Chata je krásně opravena, s velkým solárním panelem, a před chatou je zaparkovaných asi 7 aut :-). Zvenku je patrné, že jsou to jen dvě malé místnosti, takže to fakt nechápeme, kde ti lidé spí! 

Jdeme skrz stádo krav a koní dál. Jsou tu krásné louky. Po chvíli najdeme místo přímo u stezky, kde kravince mizí. Místo je to nádherné, dlouho tady svítí slunce a máme krásné rozhledy. Na chatu máme hezký výhled, do noci se tam vystřídá dalších 5 aut, zřejmě se tam scházejí celé rodiny, grilují a užívají pohodu. Krávy nepřichází ani při vaření, takže bude klidná noc.