GR11 – 50. ETAPA (23. 8.) – Středozemní moře! Jeden den od dokončení přechodu Pyrenejí! 

Krásně jsme se vyspali, přesně jak si zasloužil den, kdy dorazíme ke Středozemnímu moři. Od pramene vyrazíme okolo 9 hodin, dnes není kam spěchat. Odhadem za hodinku bychom měli dorazit do města na pobřeží – Llançà. Připojíme se zpět na prašnou cestu a pokračujeme po ní. Chvíli stoupáme, ale jen 100 výškových metrů. Potom už sestupujeme a zanedlouho máme město nadohled. 

Čím jsme blíž, tím vypadá odporněji. Je to sice letovisko, ale to jen v části u moře. Dále do vnitrozemí je to dost špinavé a průmyslové město. Míjíme skládku u hlavní cesty a množství smradlavých dodávek. Jsme na dohled od velkého supermarketu Spar. Odtud trasa GR 11 odbočuje a z města zase pokračuje do hor směrem na výběžek Cap de Creus. My jsme se ale rozhodli, že dnes si užijeme moře. 

Scházíme z trasy a jdeme nakoupit dobroty na den na pláži. Potom nás čeká průchod centrem,  kde v parku poobědváme. Čím jsme blíže moři, tím se charakter města mění. Už jsou všude samé obchůdky, restaurace a kavárny.

Konečně moře! Vyjdeme na rušné promenádě hned u přístavu.  Všude jsou palmy, lodě, a tisíce lidí :-). Ovšem jeden objekt nás zaujme hned po pár vteřinách. Přímo před námi stojí cedule s nápisem „TRANSPIRINEICA GR 11“ a hned pod ním je křivkou zobrazen výškový profil trasy. Ten je sice úplně špatně, ale kdo by v takový moment řešil fakta :-). Máme radost, že si alespoň tady někdo vzpoměl, že tudy nějaká trasa vede!

Pláže jsou tu přeplněné lidmi a hned za zády kompletně obestavěné hotely a domy, takže popojdeme kousek dál od přístavu, kde budou pláže menší a doufáme že hezčí. Od tohoto místa se připojujeme na trasu GR 92, vedoucí od hranic po španělském pobřeží Středozemního moře. My po ní půjdeme pár kilometrů do vedlejšího zálivu u města El Port de la Selva. Vede tady krásná promenáda přímo kolem moře, kde se střídá dřevěný chodník se skalami. Po pár minutách dojdeme k pláži, která se nám líbí. Lidí méně, útesy kolem nás a krásné malé skalky přímo před námi. Tady zůstaneme!

První vstup do moře si užijeme jako nikdy. Běžně bych řekl, že všude kolem jsou vyvonění a vymódění turisté a uprostřed nich my. Ale tady to neplatí. V plavkách se všechny rozdíly smývají :-). Máme v plánu dnes přespat přímo na pláži někde za El Port de la Selva. Marki se tím splní další z jejích nesplněných rebelských přání. 

Celou cestu se snažíme dělat věci jinak a nebát se. Plnit si naše sny!

Když ale před 7 hodinou večer vyrazíme, hned zavrhneme tak daleký cíl. Je to pro naše odpočaté nohy příliš! Pokračujeme tedy po promenádě na konec Llançà před maják, kde se nám zalíbí jedna kamenitá pláž. Domy už jsou tady jen zřídka, hlavní část města skončila a do dalšího je pobřeží trochu prázdnější. Na pláž se schází po schodech z pár metrů vysokého útesu, takže dolů je vidět jen z promenády. 

Jsou tady ještě asi 4 skupinky lidí s dětmi, ale se stmíváním postupně odcházejí. Těsně před setměním vaříme večeři. Za tmy ještě přichází jedna parta na noční koupání a vydrží skoro do 11 hodin. To už máme nachystané spacáky na footprintu. Nic nám v tu chvíli nechybí.

Jenže ta chvíle rychle skončí! Začnou těžko popsatelne útoky moskytů. Jsou jich stovky. I přes příšerné vedro musíme zálézt do spacáků, ale ani to nestačí, útočí samozřejmě na vše co vyčnívá, takže na obličej a ruce. Po mnoha nadávkách usínáme s ručníkem a mikinou přes hlavu. Což je při tak parné noci fakt nepříjemné. Doufáme, že doba moskytů rychle skončí a bude klid.