GR20 – 10. ETAPA – Pod dozorem

Datum: 23. 9. 2016

Vyrazíme z kempu skoro poslední, ale není kde spěchat, dnes je před námi lehká etapa. Celkově se těšíme, že vcházíme do té lehčí poloviny GR20. Projdeme skrze vesnici kousek zpět, přejdeme hlavní silnici a připojíme se na krásnou rovnou lesní cestu v normálním lese. Sice se po nějaké době odpojíme, ale stezka vede pořád hezkým a snadným terénem.

Při pauze kolem nás prochází skupinka britských turistů na výletě a jejich průvodce chce hnedka znát všechny detaily o GR20, jaké bylo kde počasí, jak se nám šlo a tak. Zjevně trasu v minulosti mnohokrát prošel, jelikož názvy míst zná lépe než my :-). Naše přednáška se všem líbí a nakonci nám vřele poděkují za spestření výletu.

Dalších trekařů potkáváme minimum, zvláště v našem směru. Plynule stoupáme buď lesem nebo loukou, všude kolem jsou rozházené obrovské balvany. Když se dostaneme nad hranici lesa, jsou sice krásné rozhledy, ale zároveň je vidět rychle se řítící mraky. Před námi je už jen oblý kopec plný prošlapaných zkratek.

Sedlo Bocca Palmento ve výšce 1645m.n.m. je kousek pod vrcholem, který tvoří jedna nízká skalka kousek vedle nás. Obědváme a odpočíváme, ale po chvíli nás zakryje mrak. Sice se ještě odfoukne, ale dorazí další a ten už zůstane. Z opačného směru přichází docela dost trekařů.

Za znatelného poklesu teploty rychle pokračujeme dolů. Nyní bychom měli hodně dlouho traverzovat okolní kopce, takže nás čeká jednoduchá cesta. Po půl hodince narážíme na krásnou Bergeries d’Alzeta která ma hodně atypické červené okenice a dveře. Místní farmář bude estét, tohle se mu rozhodně povedlo!

Stezka hezky traverzuje, místy je chodník skalnatý a místy naopak krásně rovný. Narazíme na další bergerii s poetickým názvem, který snad ani nelze vyslovit: Bergeries de Scarpacceghje. Mraky klesají pořád níž a níž, takže krajinu okolo nás vidíme jen když se v nich náhodou udělá díra.

>Docela znudění mlžnou krajinou dorazíme po krátkém stoupání na asfaltovou silnici vedoucí k lyžařském středisku pod nejvyšší horou jižní části GR20 – Monte Renoso. Kousek po ní pokračujeme směrem nahoru, kde jsme před definitivním rozhodnutím ohledně další etapy. Odpojuje se zde totiž alpinistická varianta vedoucí přes vrchol Monte Renoso. Trasa má být dle popisu excelentní, ale také hodně exponovaná a nevhodná za nepříznivého počasí. Předpověď na další den je jasná. Škaredě včetně deště. Vyškolení extrémními podmínkami na severu volíme jednoznačně nízkou variantu.

Z cesty proto odbočíme dolů a po pár minutách jsme na chatě Refuge d’E Capanelle cca 1580 m.n.m. Chtěli jsme tady dorazit okolo 4 hodin, abychom ještě urazili část další etapy, což se povedlo. Jsme těsně pod mraky a teplota je hodně nízká. Na lavičkách před chatou vaříme čaj a nabíráme vodu. Umývárna nás rozesměje, mezi dřezy a pod nimi se všude povaluje naštípané dřevo. Stojí tady zatím jen dva stany. Z opačného směru dorazí velká skupina trekařů.

Neuniklo nám, že se o nás nějak moc zajímá chlapík, kterého jsme otipovali jako chataře. Pobíhá kolem s telefonem u ucha nebo nářadím, ale pořád na nás dost okatě zírá. Pochopili jsme, že je čas pokračovat. Jakmile jsme ale chtěli vyrazit, chatař okamžitě přišel zkontrolovat, kde jdeme. Když viděl, že pokračujeme na GR20, pomalým krokem se s telefonem u ucha vrátil. Kromě něj na balkóně stojí chlapík v maskáčích a s dalekohledem nás pozoruje. Buď jsme opravdu paranoidní nebo tady fakt nemají nic lepšího na práci, než kontrolovat, zda někdo nevychází na trasu moc pozdě! Tentokrát jsme si jisti tím druhým.

Máme dvě možnosti, buďto do toho šlápnout a dojít až na konec další etapy, kde o nás díky telefonátu chataře určitě vědí nebo si najít dobře ukryté místo na spaní. Mrak mezitím spadne pod nás, takže viditelnost je mizerná, naštěstí zatím neprší. Projdeme kolem další bergerie, kde nám farmář ochotně ukáže, kam pokračuje trasa, když vidí jak tápeme. Klesáme do údolí, dojdeme znovu na asfaltovou silnici o pár serpentin níže, ale hned z ní zase scházíme do lesa. Pokračujeme traverzem ve výšce okolo 1400 m.n.m. Šlapeme rychle a docela v napětí, zda za námi už někdo vyrazil a hledá nás. Nicméně po cca hodince a půl konstatujeme, že v tomhle počasí je škoda pokračovat.

Ještě než najdeme místo, projdou ve stejném směru dva kluci s batohy. Vzhledem k času a tomu, jak jdou pomalu je jasné, že budou spát taky někde v polovině trasy. Když se s nimi dáme do řeči, jsou velice obezřetní. Asi nejsme jediní paranoidní :-).

Místo najdeme dobře ukryté v lese, dokonce jdeme skrze bažiny. Vtipkujeme, že díky tomu oklameme i psy :-). Začne kapat, ale pod stromem stihneme postavit stan v suchu. Celý večer v nás setrvá hodně nepříjemný pocit z chatařů a vlastně celé GR20. Místo toho, aby se starali o to, aby jim chaty a vybavení okolo nepadalo na hlavu a nebylo v tak otřesném stavu jako je, zajímají se o to, zda jim náhodou neuteče 14€ za místa v našem stanu.