Datum: 24. 9. 2018

Denní vzdálenost: 16 km

Lokality: Passo di Pietra Tagliata, Monte Alto, Lago di Monte Acuto, Rifugio Citta di Sarzana, Lago Paduli, Passo Sasseda, Lago Scuro, Lago Verdarolo, Prato Spilla, Lago Ballano, Lago Verde, Capanna Marco Cagnin

Dnes náš čeká hodně vody. Ráno je mlhavé, ale hned jak se vrátíme zpět na stezku, mlha ustupuje. Hned po dvou kilometrech potkáme takový ideální pramen ze skal, že se rozhodneme pro delší hygienickou zastávku. Víte jak to je, koupelna a kohoutek je jeden, my jsme 3, takže to chvíli zabralo, ale jsme jako noví 🙂 .

Procházíme nádherným místem k táboření. Všude samé rovinky, nádherné nízké traviny a okolo se zvedají skalní stěny. Tady je to určitě oblíbené místo, ostatně potkáme i ohniště. Odtud už serpentinami stoupáme do sedla Passo di Pietra Tagliata, které je rozcestím 4 cest, kdy ta po hřebeni vypadá opravdu náročně. Ostrý hřeben, řetezy, bude to nějspíše něco jako via ferrata, ale nevíme, zda s jištěním. Lze se tak dostat na blízký vrchol Monte Alto (1920 m. n. m.). My se přes sedlo jen přehoupneme a pokračujeme do dalšího údolí.

Ocitli jsme se tady zase v opravdu drsných a skalnatých horách, na jedné straně se tyčí Punta Buffanaro s výškou 1878 m. n. m. a na straně druhé Alpe di Succiso, který o 17 metrů překonává magickou dvoutisícovou hranici. Drsná příroda si zde vybrala daň v podobě nějaké zvěře. Narazíme na dokonale ohlodanou kostru, hrudník ještě drží pohromadě.

Když se dostaneme na hranici lesa a výhledy přestanou být tak úchvatné, potkáme kamennou chatu s pramenem. Po dalších pár kilometrech narazíme na zvláštní jev, se kterým se asi nikdo z nás v horách ještě nesetkal. Zcela vyschlé pleso, nebo jezero, chcete-li. Okraje jsou jasně lemované, není to dlouho, co voda vyschla. A po pár metrech další, tentokrát s vodou. Je to Lago di Monte Acuto a hned vedle je velká horská chata Rifugio Citta di Sarzana. Opět tady nikdo není, sluníčko krásně hřeje, na břehu jezera tedy poobědváme a chvilku jen tak „jsme“.

Čeká nás nudná část, při které klesneme skoro do 1000 metrů k přehradě Lago Paduli. Přes toto sedlo vede silnice a očekáváme tak zase nějakou možnost občerstvení, tentokrát se ale nekoná. Moc se zde nezdržujeme. Chytli jsme totiž signál a zkontrolovali předpověď počasí a nevypadá to dobře. Přichází prudké ochlazení, v naší výšce teplota nejspíše klesne k bodu mrazu nebo i níž. Vyhlídli jsem si proto v mapě chatu, kam bychom rádi došli. Noc by tak byla klidnější a teplejší. Ale čeká nás ještě dlouhá cesta s velkým stoupáním. Vše co jsme dnes klesli, musíme zase vystoupat.

Pokračujeme okolo přehrady a dále kolem malého jezera nad ní do Passo Sasseda. Hned za ním má být Lago Scuro, je to ale jen další vyschlá vodní plocha. A hned za ní další Lago Verdarolo. Smutný pohled. Jdeme co nám síly stačí, vzdálenost na mapě neubývá, ale slunce už je proklatě nízko. Je vidět, že tempo už je pro Marki hodně nepříjemné a na chatu by se tak vykašlala a šla pohodovým kroke. My s Jankou ale máme jasno. V chatě tu mrazivou noc přečkáme lépe. Moc už ani nemluvíme, jednak nemáme dech, a jednak máme každý jinou představu tohoto večera 🙂 .

Proběhneme lyžařské středisko Prato Spilla. Slunce už je za obzorem, zbývá tedy posledních asi 40 minut světla. Naskytne se nám krásný výhled na další horskou přehradu Lago Ballano. Je obdivuhodné, kde všude tady dokáží vybudovat hráze. Stezka moc nestoupá a jde se nám dobře, ale síly s tímhle tempem docházejí rychleji než bychom chtěli.

Když konečně za stromy vidíme poslední jezero Lago Verde, víme, že na chatu nám zbývá pár minut. Vždy ale existuje docela velké riziko, že chata bude plná, zanedbaná nebo uzamčená. To by se potom naše rozhodnutí ukázalo jako hloupé, protože jsme vystoupali zase do 1600 výškových metrů.

S posledními zbytky světla zahlédneme střechu chaty Capanna Marco Cagnin. Je to nádherná kamenná chata, nic bychom v tuhle chvíli neviděli raději než odemčené dveře. Vyšlo to! Vevnitř je připravené místo na spaní na stolech, krásný krb a okna, které nám zaručí teplou noc. Jsme opravu utahaní k smrti, takže si vzorně rozdělíme role, aby šlo vše rychleji. Janka nám ustele, Marki uvaří večeři a já rozdělám oheň. Je to tady krásně udržované, na zdi je dokonce fotka muže se jménem Marco Cagnin, který se o chatu stará nebo ji postavil.

Večer si tady krásně užijeme. Zahříváme se u ohně a chvíli venku koukáme na nebe plné hvězd.

Ta námaha za to jednoznačně stála!