Datum: 31.1. – 4.2. 2017

Lokality: Arrecife, Charco de San Ginés, Castillo de San Gabriel, Playa Blanca, Puerto del Carmen, Puerto Calero, Cortijo Viejo, Playa Quemada, Playa Chica, Playa de Papagayo, Playa Mujeres, Playa del Pozo, Playa de la Cera, San Marcial del Rubicón, Montaña Roja, Yaiza, Timanfaya, Laguna de Janubio, Los Hervideros, El Golfo, Charco de los Clicos, Play del Paso, Tinajo

Noci jsou teplé i v lednu, takže s přespáním venku na letišti není problém. Jsme náramně zvědaví na naše poslední kanárské auto, takže nadšeně vyrazíme do kiosku Goldcar. Když koutkem oka zahlédnu klíč, tak nadšení opadne. Opět Fiat Punto. Mají tady vůbec jiná auta? Jako stálé zákazníky nás teda dost odbývají! Zkusíme se optat na problém s chybně naúčtovanou platbou z Gran Canarie, ale chlapík nás odbyde.

Auto sice není nijak otřískané, ale přístup mladé slečny v garáži nás vytočí! Jak tady s oblibou říkáme: Asi má tyčku v pr… Když chceme doplnit formulář o další škrábance (dle nich je na 10 let starém autě pouze jeden), otráveně nás upozorní, že je to ztráta času. Všechny poškození zná a další nám nezapíše. Na naše námitky mele pořád dokola jako zaseknutý gramofón. Nedáme se odbýt, všechny škrábance zaznamenáme a vrátíme se pro potvrzení do haly letiště, kde nám arogantně se zavřenýma očima vlepí razítko.

Kdybychom neměli předplaceno předem a podepsáno, tak bez zaváhání rezervaci rušíme.

Jedno pozitivum najdu hned za volantem: odpadá fáze seznamování se a hledání, kde se co zapíná. Jedééém! Jako vždy vedou první kroky do supermarketu, kde zaplníme každou volnou škvíru v kufru jídlem a pitím.

Jsme u hlavního města Arrecife, proto se po nákupech vydáme tam. K zátoce Charco de San Ginés sloužící jako přístav pro malé čluny. Opravdu poetické místo s klidnou, leč turistickou atmosférou. Přes maličké náměstí a spleť uliček se dostaneme na pobřežní promenádu a k malému hradu Castillo de San Gabriel na ostrůvku pár metrů od pobřeží.
Městská část promenády pokračuje až na jižní konec města k pláži Reducto a odtamtud, jako jedna z nejdelších upravených pobřežních promenád, které známe, přes Playa Honda do Puerto del Carmen. Ani tam ale nekončí a dále pokračuje jako procházka po prašné cestě přes přístav Puerto Calero až do vesničky Playa Quemada.

Na hlavní město je v Arrecife opravdu poklidná atmosféra. Když se vracíme při setmění zpět k zátoce, podniky už okupují kromě hrstky turistů hlavně místňáci. Při bloumání městem zahlédneme několik parkujících karavanů, takže je jasné, že s hledáním místa na noc problém nebude. Když si jdeme uvařit na pláž Reducto, během chvíle kousek od nás vyrostou dva stany a projdou dva češi s baťohy hledající nějaký flek na spaní :-).

Ráno vyrazíme na výlet po pobřeží. Začneme ve starém přístavu Puerto del Carmen a jsme okouzleni neskutečnými výhledy před námi. Divoké pobřeží s tyrkysovou vodou nalevo, úchvatná sopečná krajina napravo. Chodník se postupně změní na stezku a dle četnosti lidí je vidět, že jde o oblíbenou vycházku.

Kousek před námi je vidět malý přístav s luxusními butiky, prozrazující půlku cesty – Puerto Calero. Na konci promenády nás po 2 hodinové cestě uvítá malá rybářská vesnička Playa Quemada s několika domy. Kousek za vesnicí je liduprázdná pláž s černým pískem, ale hned jak tam dojdeme, začne silný vítr, který nás přemění na písečné sněhuláky. Volíme strategii „Kdo uteče, vyhraje!“.

Po návratu do Peurto del Carmen vyrazíme do tohoto obřího turistického letoviska. Kousek za přístavem už začnou nekonečné apartmánové komplexy, velké a nevzhledné hotely. Na velkou pláž Grande dojdeme už za tmy, takže vyrazíme na životem pulzující promenádu! Musíme přece omrknout místní suvenýry! Tolik restaurací, steakhouse, grillhouse a všemožných kuchyní jsme snad nikdy neviděli! Vypadá to, jako by naše ostravská Stodolní měřila 3 kilometry! Mezi restauracemi je par krámků se suvenýry, které běžně rádi projdeme, ale tady jde o asiaty, kteří mají všichni do jednoho dokonale stejný sortiment!  Procházka je to výživná, jen škoda, že za tmy jen tušíme šumící oceán hned vedle nás.

Vyhlídneme si jednu asijskou restauraci s nabídkou „All you can eat“ a zvažujeme, že se tady před odjezdem ještě zastavíme užít si pár mořských potvůrek 🙂

Ráno nás čeká probuzení uprostřed potapěčů! Když na noc zaparkujeme kousek od malé pláže Playa Chica, netušíme, že je to centrum několika potápěčských škol. Snídat při pohledu na desítky lidí soukajících se do neoprenů je docela zábavné! Potřebuji zálohovat paměťové karty z foťáku a taky jednu uvolnit, proto se zde zdržíme mnohem déle, než plánujeme. Udělá se vedro k nevydržení a my už se nemůžeme dočkat dalšího cíle: Playa de Papagayo a ostatní v té oblasti! Je to sice kousek cesty (ostatně jako vše tady na Lanzarote), ale i tak se bohužel za těch pár desítek minut obloha úplně zatáhne. Typické ostrovní náhlé změny. Z internetu víme, že na pláže vede jen nezpevněná cesta, a co hůře – placená! Je to jedno z mála míst, kde přišli na způsob, jak vydělávat na plážích. Ty sice jako všechny ostatní musí zůstat přístupné všem a zdarma, ale už se asi nikde neříká, že nesmí zpoplatnit příjezdovou cestu. Kdyby ji alespoň udělali kvalitní, 4€ za tuhle dost zuboženou prašňačku bereme jako zhovadilost a vyrazíme pěšky z vesnice Las Coroladas. Počasí už stejně plážování nepřeje.

Je to pěkná procházka, jen jdeme proti davu. Všichni utíkají před mraky. Postupně projdeme Playa Mujeres, velkou Playa del Pozo a Playa de la Cera, než se dostaneme k nejkrásnější pláži ostrova – Papagayo. A to označení si rozhodně zaslouží. Není to nekonečná písečná pláž, ale malá zátoka s vysokými útesy okolo. Nad pláží je restaurace. Soudě podle počtů rezervací dost oblíbená! Byl by hřích neskočit do vody, obzvláště když slunce konečně vykouklo zpoza mraků. Na celém jižním pobřeží můžeme navíc pozorovat Fuerteventuru a ukazovat si, kde jsme před pár dny trajdali.

Po západu slunce je ideální čas mrknout do přístavu San Marcial del Rubicón, který je proslulý jako nákupní ráj. Množství butiků jsme našli, nicméně čekali jsme i typické afričany prodávající formou trhu, to bylo ale asi jen špatné info. Klidná přístavní atmosféra a romantická večeře na našich kempingových křesílkách to ale bohatě vynahradí. Promenáda vede až do Play Blanca, celou ji ale neprojdeme.

Lanzarote je ráj pro milovníky hezkých pobřežních promenád, kterých tady najdete mnoho kilometrů.

Další den vystoupáme na sopku Montaña Roja. S nalezením té správné přístupové cesty nám opět pomůže aplikace mapy.cz. Ta se stala na všech ostrovech naším neocenitelným pomocníkem, spolu s maps.me. Doporučujeme!

Výstup na horu tady znamená krátkou a snadnou procházku do výšky pár metrů. V tomhle případě 194. To zvládneme! Kráter je obrovský a po hraně vede stezka. Výhled na jih je plný směšně vypadajících resortů, takže následuje moje oblíbená hláška, že architektovi se zasekly klávesy CTRL+C/V. Na sever je to zajímavější! Konečně vidíme národní park Timanfaya!

Ze sopky se vydáme vedlejší silnicí směrem k salinám Laguna de Janubio. Auta na rychlosilnici o 5 metrů vedle nás to sviští devadesátkou, my to uháníme osamoceni asi čtyřicítkou! Autoturistika se vším všudy. Saliniště je neskutečně velké a v plném provozu. Dodává do celého světa statisíce tun soli ročně. Mezi salinami a oceánem je pláž Janubio. Zaparkujte jen pár centimetrů od hrany útesu a máte jistotu, že Vaše drahá polovička bude zuřit a se zavřenýma očima nadávat :-).

Pláž je z drobných černých kamínků, které masírují bořící se chodidla. Zajímavější to ale začne být na okraji rozbouřené vody. Konečně přicházíme do země olivínů! Jsou všude. Jakmile jich pár najdeme, oči se je „naučí“ vidět a jsme jimi obklopeni. Téměř vždy jsou ale uprostřed velkých kamenů. Bez kladívka proto zbývá hra na popelku. Mezi milimetrovými kamínky jsou totiž drobné vyhlazené zelené krystaly. Je to návyková zábava. Olivín je polodrahokam, takže je to skoro jako hledání zlata.

Vlny jsou tady opravdu neskutečné. Tříští se o útesy a do vzduchu se rozprskne nekonečné množství kapiček. Mimo jiné vlna „proleje“ odpočívající starší dvojici před námi. Běžně je to docela sranda, ale tyhle pláže jsou díky tomu dost nebezpečné. Bohužel není výjimkou, že vlny takto nejednoho nepozorného turistu chytily a už nepustily.

Kousek dál po pobřeží je místo zvané Los Hervideros. Chodníčky vedou na okraji stříkajících divokých útesů. Někdy jdou horem, jindy nás zavedou o pár metrů níže, do malých jeskyní. Na několika místech je to adrenalinová záležitost, jelikož je voda občas mohutně zalije!

Další zastávka je Charco de los Clicos. Jezírko je známé svou kýčovitě zelenou barvou. Z vesničky El Golfo je to jen pár minut chůze na horní vyhlídku, nicméně sestup dolů je kvůli sesunutému chodníku uzavřen. Dorazíme v podvečer a barvy už proto nejsou tak výrazné, jak by mohly být. Na druhou stranu už jsou tady „jen“ dva autobusy s turisty.  Přímo u parkoviště je útes, odkud jsou výhledy na celou vesnici a pobřeží. V podstatě je to poslední civilizace před národním parkem Timanfaya. Hned za vesnicí začíná jediná legální stezka skrze park kolem pobřeží. Těsně před západem slunce si najdu vhodné místo na skále, umístím foťák na stativ a nastavím timelapse na západ slunce. V plánu je cca 15 minutové snímání. Zapomenu ale na jedno důležité pravidlo:

Pokud je před foťákem prostor, určitě se najde někdo, kdo se tam postaví :-)! Nadávám jako zběsilý, do výhledu se postaví 4 puberťáci. Nakonec ale zjišťuji, ze vytvořili jedinečné černé siluety míhající se v západu a celá scéna díky nim vypadá ještě lépe! Takže zpětně: sorry za ty nadávky mládeži :-)!

Parkoviště na konci vesničky je jako dělané na přenocování. Ráno vyrazíme na pobřežní trek do parku Timanfaya. Chlapíka před námi zrovna přistihne hlídka, když do parku vchází se psem a vykáže ho. Hold špatné načasování. Na začátku stezky je kolem nás trocha křoví a zeleně, ale hodně rychle mizí. Po necelé hodince dojdeme na černočernou pláž Playa del Paso. Po cestě doporučujeme mít oči otevřené, protože je tam nespočet lávových tunelů a jeskyní. Občas přímo na stezce, někdy pár metrů vedle. Na pláži hledáme olivíny a užíváme si vedra způsobeného černým pískem. Po poledni vyrazíme dál. Stezka vede až do městečka Tinajo a z El Golfo by měla mít okolo 15 km.

Od pláže už si připadáme jako na měsíci. Zelená barva úplně zmizí. Vlastně všechny barvy. Jen černa a pár odstínů šedé. Spíše se hodí tu barvu označit jako lávová. Je to jedinečné. Podobně rozsáhlé lávové pole jsme ještě neviděli. Ten pocit, co příroda dokáže, je mrazivý. Je to trek, který každému doporučujeme. Alespoň jeho část, jako jsme šli my.

V podvečer se vydáme na velkou pláž přímo u jezírka Charco de los Clicos, ale z důvodu uzavřeného chodníku musíme z druhé strany. Jezírko je celé oplocené a buduje se k němu nová cesta. Pláž je jako vždy hodně divoká, ale o to kouzelnější je zde západ slunce. Po setmění vyrazíme do městečka Yaiza nakoupit v miniaturních potravinách. Hlady ale neumřeme!