Datum: 13. 4. – 14. 4. 2017
Lokality: Istanbul
Další cesta byla jako jediná jasná už od začátku. Mým dlouholetým snem byla Asie. Vše plánujeme během krátké pauzy doma a jelikož budeme v Asii úplní začátečníci, máme z nové kultury docela obavy. Na druhou stranu se neskutečně těšíme. Za mě musím říct, že mnohem více než na cesty po Evropě.
Letenky seženeme zpáteční Praha – Bangkok s přestupem v Istanbulu za cca 12900,-. Při výběru konkrétního data úmyslně volíme dlouhý, téměř 12-ti hodinový přestup. Letíme totiž s Turkish Airlines, kteří při přestupu nad 6 hodin nabízí free tour v Istanbulu. Druhou podmínkou je, aby to bylo přes den. Rozhodně příjemný bonus.
Let je klidný až do okamžiku přistání. Poprvé nějaké vzrůšo v letadle! Když už z oken vidíme jednotlivé stébla trávy a od dosednutí nás dělí maximálně 10 metrů, letadlo prudce akceleruje a začne stoupat. Zvláštní pocit. Uděláme další kolečko ve vzduchu (už před prvním pokusem jsme udělali dvě) a na druhý pokus přistaneme.
Kapitán nám sdělí, že na ranveji pobíhá pes :-)!
Na letišti v Istanbulu je nutné projít ven za security část a tam vyhledat stánek Hotel desk od Turkish Airlines. My dorazili po 15 hodině a naše tour začínala v 16 hodin. Rozpis jednotlivých tour lze najít na jejich webu, některé jsou celodenní, jiné jen na pár hodin. V závislosti na době je součástí i snídaně, oběd nebo večeře. V 16 hodin nasedneme do minibusu a vyrazíme. Provoz je hustý, takže v centru jsme až okolo 17 hodiny. Aniž to tušíme, autobus nás vyhodí asi 10 minut chůze od hlavní Modré mešity.
S průvodcem se setkáme až když autobus zastaví. Je to moc milý malý chlapík, který výklad prokládá vtípky. Vezme nás na náměstí před modrou mešitu, kde je několik historických monumentů. Tam se zastavíme a pár minut povídá o historii. V tom začne s všudypřítomných tlampačů muslimská modlitba. Tohle je pravý Istanbul! Je to šíleně nahlas, při zpěvu není slyšet vlastního slova, natož průvodcova.
Všude kolem nespočet žen v burkách a muži v typických „prostěradlech“. Člověk s tím počítá, ale naživo se stejně cítí nesvůj. Mnohem hůř na nás působí všudypřítomní po zuby ozbrojení vojáci, kteří vypadají mnohem drsněji než ti z pražského hlavního nádraží. Několikrát nás obkrouží pancéřované vozidlo s kulometem na střeše. Ani když se smíříme s tím, že všechno je pro naše bezpečí, na náladě nám to nepřidá.
Následuje návštěva Modré mešity, jednoho z hlavních turistických cílů. Při vstupu je všem ženám zapůjčena sukně a šátek na vlasy. Ani dlouhé kalhoty nestačí, musí být dlouhá sukně. Vstup bez bot je samozřejmý.
Je to naše první mešita vůbec a rovnou druhá největší na světě. První je v poutním místě Mekka. Po vstupu jsme nadšení. Výzdoba a celá architektura je zcela odlišná a nálada uvnitř je příjemná. Všude je krásný koberec a člověk si bez bot připadá pohodlně. Část pro turisty je poměrně malá a nízký plot ji odděluje od hlavního prostoru pro muslimské muže. Ženám je vyhrazeno pár odstrčených okrajových částí.
Hned naproti je další významná mešita Hagia Sofia. Dříve to byl kostel ortodoxní křesťanské církve. Nyní je to muzeum a jedna z nejznámějších sakrálních staveb světa. Tu nicméně obhlédneme jen z dálky.
Zamíříme skrze město do jedné z největších a nejstarších tržnic světa: Grand Bazaar. Jde o 61 zastřešených ulic a více než 4000 obchodů. Má několik vstupů, uvnitř komplexu je i hotel. Neuvěřitelné místo. Tohle se musí vidět a zažít! Máme tady půl hodinky rozchod, nicméně poslechneme radu průvodce a držíme se jedné ulice. Ztratit se je tady otázka vteřin. Masy lidí, nespočet pokřikujících obchodníků a největší nebezpečí tkví v tom, že to vypadá za každým rohem tak nějak stejně.
Další zastávkou je přislíbená večeře :-). Čekáme nějaký malý místní podnik, ale jde o docela „hogo fogo“ restauraci se čtyřchodovým degustačním menu. Turkish Airlines na svých cestujících nešetří.
V průběhu odpoledne se průvodce všech ptá odkud jsme. Vzejde z toho mezinárodní skupina cca 20 lidí, kteří se večer sejdou u jednoho stolu. Uzbekistán, Kanada, Norsko, Švýcarsko, Rusko, Austrálie, Jihoafrická Republika, Turecko, Německo…všechny si nepamatuji :-). U stolu sedíme naproti muslimskému páru z Austrálie. Chlapík je upovídaný sympaťák, jeho žena (možná jedna z žen) je celá zahalená v černém. Nemůže si sama objednat, nemůže mluvit s číšníkem ani s námi. Vlastně tam jen nepřítomně sedí.
Tím se s městem rozloučíme a autobus nás po 8 hodině odveze zpět. Na letišti nás čeká už jen pár hodin a tradá směr Bangkok! Z Istanbulu máme smíšené pocity. Podřízené postavení žen je znatelné na každém kroku, nevraživé pohledy mířené na turisty nejsou výjimkou, ozbrojenci jsou rozprostření po celém městě a co chvíli se ozývají hlučné modlitby. Hold opravdu sedí – jiný kraj, jiný mrav.
Zbytek cesty je poklidný a my si vychutnáváme výborný servis našich aerolinek, které můžeme s klidným srdcem doporučit.
