Solární nabíjení v praxi? Přímo zázrak!

Před naším odjezdem hodně lidí zajímalo, jak budeme při dlouhých přechodech přírodou fungovat s našimi smartphony a fotoaparátem. Bylo podle nich zbytečné si vůbec nějaké telefony brát, když budou pořád vybité. Nebudeme přece nabíjet.

Prakticky jediným možným řešením jsou solární nabíječky.

Jsou na trhu několik let, nicméně za poslední roky se konečně účinnost solárních článků dostala tak daleko, že už má smysl je využívat. Po prozkoumání recenzí a několika testů vyhrála značka Anker, konkrétně typ Anker PowerPort 15W.

Objednávka z Amazon.de vyšla na 1300,- včetně doručení. Vybíral jsem hlavně co nejlepší poměr učinnost/váha. Tento kousek váží ještě akceptovatelných 350g. Pro velký ultralight je to samozřejmě šíleně hodně, ale ve světle naší výbavy jsem to byl ochoten akceptovat.

A jak se nám osvědčila v praxi?

Odpověď zní: Je to skoro zázrak!

Dosud jsme se se solárním nabíjením setkali maximálně v lampičce u chodníku, takže jsme nevěděli, co čekat. Nicméně se ukázalo, že do vysokých hor se stabilním slunečným počasím (pravda, že takových kromě Španělska možná mnoho není) je to jednoduše geniální. Jen s využitím téhle nabíječky jsme byli schopni fungovat 51 dní zcela bez závislosti na elektrické zásuvce. Kdyby mi tohle někdo řekl před několika měsíci, tak bych se mu vysmál. A nutno dodat, že jsme se nijak zvlášť neomezovali. Oba máme smartphone s velkým displejem (konkrétně Xperia Z3 a Z3 Compact), což se znatelně projevuje na jeho kratší výdrži. Na velké Z3 jsme denně využívali GPS a mapy. A hlavně jsme denně psali příspěvky na blog, což v praxi znamenalo v průměru okolo hodiny psaní a práce při jejich publikaci. Další zařízení byla bezzrcadlovka Lumix G7, ve které jsem střídal 3 baterie. Kromě těchto zařízení bylo ještě nutné proces nabíjení doplnit o externí nabíječku, v našem případě Xiaomi Power Bank s kapacitou 10 000mAh.

Externí baterka je nutná z vícero důvodů. Jednak když byla nabíječka při chůzi na batohu, tak nebylo možné nabíjet přímo telefon. Jednoduše jsem neobjevil takové umístění, při kterém by nehrozilo vylomení konektoru. Dalším důvodem je ochrana baterie telefonů. Například při chůzi lesem nebo polostínem se nabíjení telefonu stále přerušuje a to integrované baterii samozřejmě nesvědčí. V případě externí baterie za pár stokorun mě to tolik netrápí. Externí baterie se navíc nabíjí (respektive se tváří, že se nabíjí) i ve stínu a také ráno nebo večer při slabším slunci, zatímco pro telefony je potřeba opravdu přímé slunce.

Typický průběh nabíjení vypadal tedy nějak takto: Ráno jsme se nabíjením příliš netrápili, jen pokud jsme vstávali pozdě a slunce bylo ostré. Před polednem jsem nasadil nabíječku nahoru na batoh, přichytil karabinami a dle počasí nechal nabíjet externí baterkou, případně nabíječku na baterie pro foťák. Pokud bylo jasno nabízelo se obojí, pokud polojasno nebo zataženo, tak pouze externí baterka. Jakmile jsme měli pauzu delší než řekněme 15 minut, nabíječku jsem hezky rozložil kolmo na slunce a zapojil přímo oba naše telefony.
A efektivita? Přesně jsem nic neměřil (při treku jsem neměl čím a později zase čas), nicméně na ostrém Pyrenejském slunci jsme během hodinky na oběd získali minimálně 30 % v obou smartphonech. (Celkové kapacity baterií jsou: Xperia Z3=3100mAh, Z3 Compact=2600mAh).

Samozřejmě je potřeba si hlídat déšť. Sice bych řekl, že se na nabíječce nemá co poškodit, jelikož tam jsou pouze vodiče od solárních článků, ale trocha elektroniky tam bude a ta jak známo vodu nerada. Nicméně jednou nám celý panel vítr odfoukl do jezera (naštěstí na něm zrovna nebylo nic připojeno), takže lze prohlásit, že plave – vyzkoušeno za Vás! 🙂

Solární nabíjení v praxi? 

V pyrenejích denně mnoho hodin nabíjení. Celkem 51 dní nabíječka poskytovala dost šťávy pro naši elektroniku. Rychlost nabíjení při slunci byla shodná s klasickou elektrickou zásuvkou.

Na plážích ve Španělsku a na Korsice jsme za pár hodin lenošení snadno dobili telefony z 10 % na 100 %. Navíc se pískem nebo kameny na plážích celý panel snadno nasměruje přesně kolmo na slunce a to je potom fičák!

Na druhou stranu je potřeba dodat i negativní zkušenost z reálného použití. A tím je nepřízeň počasí. V našem případě Korsická GR20. Tam jsme za 14 dní pochodu v horách nabíječku využili pouze jednou. Jinak na to prostě nebylo počasí. Tento trek naštěstí vede civilizací, takže cca uprostřed v kempu v městečku Vizzavona jsme během noci dobili všechno na 100 % a vystačili s tím.

Celkové využití a náš celkový kladný dojem tedy hodně závisí na lokalitě. Horské slunce v Pyrenejských horách nabíjelo jako zběsilé. Slunce na Španělských a Korsických plážích nabíjelo jako atomový reaktor. Naproti tomu stačí pár dní nepříznivého počasí za sebou a jste zkrátka na suchu! Je tedy potřeba na to myslet.

Výhody:

• Pro nás skoro zázrak, jak dobře to funguje 🙂
• Možnost fungovat 51 dní bez elektrické zásuvky
• Dobrý pocit ze „ZELENÉ“ energie
• Při dlouhém pochodu téměř jediná možnost nabíjení
• Netřeba se omezovat ve využívání moderních zařízení

Nevýhody:

• Je docela otrava na to pořád myslet
• Je otrava to mít na batohu, takže každé otvírání je trochu složitější.
• Váha navíc (350g)