Datum: 25. – 26. 12. 2016

Lokality: Maspalomas, Playa del Inglés

Strávili jsme krásný Štědrý den se Sandrou. Nejdříve jsme měli z prvních Vánoc mimo domov strach, ale ukázalo se, že s dobrými lidmi je dobře všude. A proto jsme rádi, že jsme se rozhodli strávit vánoční svátky 25. a 26. prosince zase úplně jinak. 

Hned brzy ráno vyrážíme do Maspalomas – na malý kousek Sahary tady na Gran Canarii. Dle našeho očekávání je provoz při svátečním ránu hodně slabý, ale máme štěstí. Do Las Palmas nás sveze upovídaný chlapík z Maroka. Stihneme autobus dle plánu, a i když jedeme na druhou stranu ostrova, po dálnici je to jen necelá hodinka. Vystoupíme na Playa del Inglés, kde nás ve svém pidi apartmánu očekává Chris – couchsurfer, se kterým prožijeme oba dva sváteční dny.

Dopředu jsme si jej „proklepli“ na googlu a byli jsme docela překvapeni. Pracoval v produkci celosvětových muzikálů a projezdil kus světa. V reálu je to přijemný a skromný sympaťák, s dobrými britskými mravy, na kterém byste jeho postavení nepoznali.

A taky má velmi zvláštní přízvuk, ze kterého jsme vedle! První půlhodinku, než si zvykneme, máme pocit, že na nás mluví svahilsky :-). 

Na Gran Canarii si přijel odpočinout do dun, žena mu na Vánoce odjela za rodinou do Austrálie. Hned po našem příchodu rozhodl, že my budeme spát na jediné posteli v apartmánu a on si lehne na zem. A vymluvit si to prostě nedal. No prostě anglický gentleman!

Vyrážíme se vyhřát do písečných dun. Na promenádě míjíme spousty turistů a obtloustlých koček, které turisté překrmují. Bohužel díky silnému větru všude poletuje jemný písek. První pohled na „poušť“ je fenomenální. Jakmile se dostaneme do dun, vítr zeslábne a a je cítit hřejivé teplo. Chvíli se procházíme a blbneme, dojdeme i k pláži s divokými vlnami, ale zase se rozhodneme vrátit hlouběji, kde nefouká. Chris je naturista, takže mu vyhovuje najít si diskrétnější místo.

Oblast dun je rozdělena na jednotlivé oblasti a Chris dokonce dostal jejich „plánek“ od hotelu. Najdou se tu nudistické lokality pro heterosexuály i homosexuály. Hluboko v dunách je několik míst, kde se přes den provozují swingers párty, ale na vlastní oči jsme to neviděli :-). Gayů je tady ale neskutečně mnoho, zjevně je to pro ně velice vyhledávané místo. Skoro mi připadá, že ženy jsou tady vyhynulý druh.

Většinu dne strávíme „nicneděláním“ a bohatým piknikem. Písek máme po několika hodinách úplně všude. Krásně se vyhřejeme a zapomeneme na chladno v Teroru. 

V podvečer se vrátíme zpět do apartmánu uvařit si něco k snědku. Chceme ještě vyrazit ven na průzkum okolí, nicméně jsme si vědomi, že tady žádnou historii nenajdeme. Procházíme zcela umělým městem, tvořeným pouze resorty. Pár nákupních center, žádná zeleň. Liduprázdno. I kostel je ultramoderní. Ironicky řečeno, zdejší nejstarší dům má okolo 20 let :-). Irish Pub mají zrovna koncert, tak si dáme čepovaný Guiness.

Večer strávíme dlouhým povídáním v apartmánu. Mimo jiné se dozvíme, že Chris opustil časově náročnou práci v produkci a nyní se věnuje koučingu. Když za ním jeho dcera přišla s tím, že od něj chce rozmluvit nápad opustit skvěle placenou práci a jít pomáhat do uprchlického tábora v Calais, řekl jí, ať se řídí tím, co cítí. Jo a taky osobně spolupracoval s Karem Gottem. A teď bude spát na zemi a my v jeho posteli :-).

Tyhle setkání se pro nás staly jedním z hlavních přínosů cestování.

A čím více cestujeme, tím víc neradi slyšíme, jak jsou lidé zkažení a jak za každým bukem číhá nebezpečí. Ono to tak totiž není. Nic není černobílé.

Druhý svátek vánoční jsme strávili opět společně v dunách. Foukalo trochu méně, ale písku je pořád plný vzduch, takže foťák se vytáhnout moc nedá. Na některých místech to hodně zamrzí, ty pohledy jsou prostě snové. Ostré hrany, které písek dokáže vytvořit a prudké svahy. Jsme jako děti, co jsou poprvé na pískovišti. Pracně vybíháme nahoru, abychom v zápětí mohli seběhnout dolů a užít si sesouvající se písek. Koulíme se a skáčeme. Duny poblíž pobřeží jsou jen písečné, ale čím více se vzdalujeme, přibývá nízká zeleň a pichlavé křoví.

Chris nám vypráví o přírodě v Anglii, v Suffolku, kde žije. A hned nás bez zaváhání pozve domů ke své rodině. Jakmile budeme v Londýně, prý ho musíme navštívit :-)! Je vtipné, jak často používá výraz „lovely“, v češtině něco jako „rozkošný“. Lovely dunes, lovely butterfly, lovely flower, lovely ant!

Cestou zpět zkusíme stop a i přes nešikovné místo na rychlé silnici se na nás štěstí usměje. Zastaví nám manželé s mimčem v sedačce a jakmile se dozví, že tady dobrovolničíme a chystáme se i na Lanzarote, dají nam kontakt na chlapíka u kterého sami byli. Taky cestovali stopem, ale se synkem to nejde, proto se tady na ostrovech snaží sehnat obytnou dodávku. Prý jsou tu za dobrou cenu.

V Las Palmas už jen krátce posedíme v živých ulicích Triany a vzhůru  domů, do Teroru. Papírové pytlíky připravit!