Datum: 7. – 11.12.2016

Lokality: Playa de las Américas, Aeropuerto Sur, Costa Adeje, La Caleta

2 hodinovou plavbu za mořskými savci jsme si objednali den předem. Našla jsem přes Tripadvisor chválenou a zároveň levnou společnost Bonadea 2. Při výběru pro mě byla klíčová jejich schopnost najít velryby a taky jsem chtěla menší loď, abychom jim byli blízko. Při objednávce mě paní poprosila, ať zavolám za 5 minut, že má frmol. A já tak nerada mluvím do telefonu anglicky! No nic, druhý pokus. Ozvala se čeština: „Dobrý den, jak Vám mohu pomoci?“. To mě trochu zmátlo, nadávám si v duchu, že jsem se umáčkla, omluvím se, že je to omyl, ale paní se nedá odbýt, a že jsem přeci volala před chvílí. Koho by napadlo, že tady narazím na češku. Prý viděla české číslo, tak spustila naším rodným jazykem. S mojí jmenovkyní si domluvím slevu, která je běžně poskytována pouze místním a jedeme na „rybičky“ za 20 euro.

Malý přístav Puerto Colón v Playa de las Américas jsme našli snadno, stejně jako kancelář Bonadey. Na katamarán jsme nastoupili jako poslední, ale místa jsme měli i tak parádní na boku lodi. Hned po pár minutách jsme narazili na delfíny. Kamča byl zklamaný, že je nevidí dovádět. Klidně proplouvali okolo lodi, podplavávali nás a ukazovali bříško. Po další půlhodině jsme narazili na „Pilot whale“, jediné velryby vyskytující se v tuto roční dobu mezi Tenerife a La Gomerou. Byli jsme překvapeni, jak jsou malé, dosahují délky jen 4 – 6 m! Plulo jich kolem nás během výpravy možná dvacet.

Z přístavu jsme zamířili nad Caletu, umístit do křoví barely s vodou, kterými si tam chceme usnadnit život následující dny. A pak už hurá na letiště. 

Vrácení auta proběhlo naprosto bez problémů. Nafotili jsme jako důkaz, co jsme mohli a vyžádali si potvrzení, že je vše v pořádku. Rozhodli jsme se strávit zbytek dne a noc na letišti. Potřebujeme dobít všechna zařízení a taky se těšíme na internet. Cítíme se jako ve filmu terminál. Všichni nás tu už znají a dokonce nám večer zpříjemní láhev šampáňa, kterého se někdo musel před odletem zbavit. Jsme překvapení, že potkáváme několik bezdomovců, kteří tu nejspíše přespávají každý den, neboť mají všemožně poschovávané věci a perfektní přehled o odletech, aby mohli důkladně prohlédnout každý odpadkový koš.

Vyspím se skvěle, jako doma! Narozdíl od Kamila, který je celý polámaný a diví se, že jsem spala do 8. Okolo 11 h jdeme na naše stopovací místo a po pár minutách nám zastaví chlapík jedoucí na Costa Adeje. Bereme to, La Caleta je odtama kousek a navíc můžeme omrknout nějaké nové pláže a promenády.

Zakotvíme to na Playa del Duque pod skaliskem ve stínu. Deka vedle deky je pro nás trochu šok. Není se čemu divit, pěkných písečných pláží s vlnolamy, které by udržely klidnou hladinu, není na Tenerife mnoho. Milovníci vln si přijdou na své v okrajových partiích. 

Večer se ploužíme po promenádě kolem luxusních rezortů a parádního baru s živou hudbou až k rybářské vesnici La Caleta, kde zahneme nahoru ke golfovému hřišti. Chceme si najít útočiště na následující 4 dny. Bohužel až do tmy nenajdeme žádné dobře ukryté a zároveň volné místo, tak to zapíchneme na plácku vedle jedné z mnoha stezek. Zdravíme se s několika trvalými obyvateli a díky silnému větru jdeme brzo do hajan.

Ráno opět intenzivně hledáme vhodného fleka. Jsme úspěšní, tak si místo důkladně vyčistíme od ostrých šutrů. Problémem jsou akorát nedaleké opuncie, jejichž 3 cm suché trny jsou všude, ted už i v našich dlaních :-). 

Přestože jsme kus od pobřežní stezky a připadáme si uprostřed ničeho, prochází kolem nás několik turistů i místních. Původně jsme tu chtěli vybudovat náš „základní tábor“ na následující 4 dny a vše kromě cenností tu nechat, ale odvaha nás přechází a o naše vybavení se nám nechce přijít. Odlehčíme si tedy jen jídlo, oblečení a hygienu a vyrážíme směr Playa del Duque. Do vesnice La Caleta to máme jen 15 minut a pak necelou hodinu k pláži.

Jak hřejivá je vzpomínka na tyto čtyři dny, které se nesly v podobném duchu. Procházky po promenádách, vyhlídkách a kolem moře. Parádní místo pod skaliskem ve stínu, kde jsme se oddávali čtecím, spacím nebo přemýšlecím orgiím. Naši „přátelé“ z Maroka, prodávající na černo vodu, ovoce nebo deky, důvěřující nám natolik, že si před námi zakopávali své poklady do písku. Z Kamila se stal vodní tvor a dováděl ve vlnách jako malý kluk. Stále častěji se z nás stávají opět děti a umíme si zase hrát.

Obzvlášť pro mě byl takto strávený čas něčím novým. Poprvé mi nevadilo, že jsem v klidu, dělám NIC a čistím se zevnitř! Poprvé jsem si naplno uvědomila, že už i já umím zcela vypnout, mít čistou hlavu a vychutnat si takovou banalitu jako čtení knihy všemi smysly. Oddechové knížky už nečtu, věnuji se těm, které jsem odkládala na dobu tu a tamtu… Nejspíš na teď. Člověk má ve svém životě najednou jasno. Alespoň v tuto chvíli. Najednou mi nevadilo být mezi lidmi, naopak. Na Tenerife jsou všichni tak nějak víc štastní. Možná je to stabilním teplým a slunečným počasím a možná k tomu přispívá pozitivní energie ostrova. Mám radost z každého nádechu, směji se svým nápadům a prázdná hlava mě baví.

Obyvatelé hippie kolonie se snaží vydělat si nějakou tu kačku mezi turisty, hrají na všechno možné, tančí, žonglují, staví sochy z písku nebo zpívají. Nic jim tu nechybí, řeknete si. Pokud je omrzí život v jejich komunitě, mají to jen hodinu cesty do prvního prominentního letoviska, kde najdou veřejné sprchy, záchody a supermarkety. Promenáda vede až do Los Cristianos. Myslím ale, že právě tomuhle se chtěli vyhnout, proto žijí v relativním ústraní na jedné z posledních dostupných nezastavěných pláží. Ale to bude minulost. Prý budou za dva roky rezorty i na jejich kousku ráje.

Připadáme si jako trosečníci a kdybychom měli bílý míč, pojmenovali bychom ho pátek :-). Večery a rána s oceánem před námi nám vynahradí veškerý ztracený komfort. Vůbec se nám odtud nechce, ale zítra máme domluvený couchsurfing v Puertu de la Cruz, tak huráá vstříc zase něčemu novému.